CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Robin - Forrest Gump z Indie

„Didi, tomorow, OK? Don’t forget! Good night,“ říká mi Robin přes dveře. Když otevřu, stiskne mi ruku, usměje se na mě, a pak běží ven do tmy, aby mi pod okny popřál ještě jednou dobrou noc. Dobře ví o čem mluví, sám totiž zažil mnoho zlých nocí.

Robinův život nebyl na začátku vůbec snadný. Tatínka neměl. Maminku sice měl, ale ta pila a byla tak trošku zvláštní, neuměla se pořádně postarat sama o sebe, natož o Robina a jeho dva starší bratry, Johna a Denise. Všichni tři kluci rostli jako dříví v lese, pobíhali po ulici a bříška měli nafouklá, jak potajmu jedli bláto.

Robina jsem potkala v Honavaru, městě, jehož název zní tak evropsky, jako by ani neleželo v daleké Indii. V organizace St. Ignatius Social Centre se tu o něj a dalších třicet devět dětí stará sestra Leena. Ta zahrnuje všechny děti láskou a vydatně jí v tom pomáhá ostatní personál, který si po zdejším způsobu neodpustí sdílet slasti i strasti života s ostatními. Dvacet dětí tu žije nastálo, dalších dvacet studuje v internátních školách. Děti sice rodiče mají, ale ti se o ně z nejrůznějších důvodů postarat neumí nebo nemohou. Nejčastější důvody jsou neúplnost rodiny a alkoholismus.

Robinovi je 12 a po prázdninách půjde do osmé třídy. V centru žije s oběma bratry. Nejstarší, sedmnáctiletý John, se právě vrátil z internátu a Robin mě okamžitě táhne do jeho pokoje, aby mi jej představil. „Tohle je můj brácha, John,“ pyšně se dme a září štěstím, že jsou konečně všichni tři pohromadě. Rodina je, a obzvlášť v Indii, neskutečně důležitá, skoro až svatá, možná proto si Robin tak starostlivě hýčká střípky, které mu z ní zbyly.

Robin se usměje, a při zářivém a trošku nesmělém úsměvu na mě vykoukne kousek uraženého zubu. Přijde, chytí mě za ruku a nechce ji pustit, jakoby chtěl zachytit trochu lidského tepla. Uhlazuje mi vlasy k hlavě, aby nepoletovaly kolem, a na rukou mi počítá pihy. Raduje se jako malé dítě. A když má malou záminku, vyhazuje rukama do vzduchu, tleská a víská.

Všichni dospělí mluví o Robinovi jako o pracovitém klukovi, který je otevřený, společenský a pilný. Na konci vyprávění ale nezapomenou přidat, že když se naštve, vidí rudě, dvakrát už měl dokonce připravený kámen k úderu. Já jsem ho naštěstí poznala jen z té lepší stránky. Večer si s dětmi prohlížíme fotky, ale Robin místo toho popadne koště a začne zametat. I když mu koště vezmu, ať se jde dívat, stejně mi pomáhá. Vše musí být jako ze škatulky. A i jako chytač v kriketu je výborný, když míč letí jeho směrem, protihráč je ztracen.

Teď kluci odjeli na deset dní domů. Bylo zvláštní vidět tuhle rodinu pohromadě. Maminka zničená a zdrchaná, vedle ní její sestra, která jí pomáhá. Robin se kolem nich motal a bylo vidět, jak moc je nervózní, že zase po roce vidí maminku. Denisovi se v očích blýskala ostražitost, nedůvěra, nikam nechtěl a John pro jistotu přišel až těsně před odchodem. Maminka vypadala trochu provinile, trochu nejistě, pořádně nevěděla, co dělat.

Robin nemá příliš mnoho důvtipu, ale zato má dobré srdce. Až vyroste, jsem si jistá, že mu sestra Leena vybere takové místo, kde na něj budou hodní. A na oplátku jim za to Robin dá hromadu nadšení a píle. Až doroste do věku, kdy by se měl ženit, najdou mu ženu, kterou bude nosit na rukou a snese jí modré z nebe, už jen proto, že manžel takový být má. Je to takový indický Forrest Gump. Nikomu by nepřál nic zlého. No jen se na něj podívejte, vy byste mu také nic zlého nepřáli.


Martina Vávrová
duben 2009