CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Marienka z Ukrajiny - bystrá mladá žena bez budoucnosti?

Velké kulaté oči, dlouhé hnědé vlasy a až příliš štíhlé šlachovité tělo. Zprvu nedůvěřivým, ale přesto zvědavým pohledem si měřila mou osobu při našem prvním setkání, které proběhlo na místě, kde tráví nejvíce času. V malém kravíně pro asi 13 krav a 10 telat.

Mladá žena Marienka vděčí za své vypracovaně tělo a silné paže šestileté práci s dobytkem. Na unaveném a na její věk starším obličeji se již podepsalo každodenní brzké vstávání - vždyť musí být denně vzhůru před východem slunce, aby mohla již ve 3 hodiny dojit první krávu..

Marienku jsem poznala v malém ukrajinském městečku Brody uprostřed lesů a nádherné přírody, v komunitě pro adaptaci propuštěných vězňů. Mezi zdejšími klienty je ale výjimkou - ocitla se tu z jiných důvodů než ostatní.

Marienka vyrůstala se svou sestrou a dvěma bratry v dětském domově. Právě pro zanedbání péče ze strany dětského domova vyrostla z Marienky žena sice bystrá, avšak trochu prostší, bez řady životních návyků, jako jsou například starost sama o sebe, umění hospodařit s penězi, nebo jen prosté držení se hesla „Bez práce nejsou koláče“.

Těžko se co divit. V dětském domově to bylo pro Marienku těžké, ale to horší mělo ještě přijít. Když z domova odešla, ocitla se tato mladí dívka bez finančních prostředků a bez návodu, jak dobře žít svůj život, přímo na ulici. Tak jako mnoho dalších ukrajinských žen a zejména mladých dívek našla obživu v prodávání sebe sama. Po této strastiplné cestě kráčela dva roky, dokud nedostala možnost uchýlit se právě do komunity v Brodech, kde žije již dlouhých jedenáct let.

Za práci u krav a koz má relativně dobré bydlení, jídlo a snad i přátele. Nedostává však peníze. Ale i tak přes svůj mnohdy zachmuřený obličej a navzdory své nespokojenosti s vlastním životem umí dodat energii ostatním. Stačí ji jen sledovat při pasení krav: na oko zběsile kolem nich pobíhá, nahání telata do stáda a skotačí… A rozesmává tak celé okolí.

I přes její široký úsměv a spontánní smích je však znát, že takový život za vysněný nepovažuje. Přála by si mít rodinu, vlastní domov…

Může se jí to ale podařit bez jakýchkoli prostředků a bez cizí pomoci?


Andrea Šlauerová
červen 2008