CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Ilja - šestnáctiletý profesionální žebrák z Kyjeva

Ilja seděl na gauči v Krizovém centru pro děti ulice v Kyjevě. Nikdy předtím jsem ho tam neviděla. Připadal mi jako namyšlený frajírek. Později se ukázalo, že jsem se v něm spletla. Ostatní děti se s ním moc nebavily. Myslela jsem, že je tady poprvé, ale mýlila jsem se. Tento šestnáctiletý chlapec se do centra dostal už poněkolikáté.

Narodil se velmi mladým rodičům několik kilometrů pod Moskvou. Rodiče se však po čase rozvedli, otec odjel za prací na Ukrajinu a Ilja zůstal s matkou. Život s ní nebyl jednoduchý, byla těžká alkoholička. Pila tak moc, až jednoho dne zemřela.

Ilju si vzala do péče jeho babička. Žil u ní několik let, ale neměla dost peněz, aby mohla svého vnuka živit a musela ho odložit do dětského domova. Když se o tom dozvěděl Iljův tatínek, přijel si pro něj a odvezl ho k sobě domů na Ukrajinu. S otcem ale už žila i jeho nová manželka, jen o několik let starší než Ilja. Nesnášeli se. Rozpory s macechou byly tak velké, že Ilja nakonec utekl z domu. Žil na ulici a žebral tak dlouho, než se ho ujali Romové. Bydlel u nich, dávali mu jídlo a oblečení, starali se o něho. Zadarmo to ale nebylo, musel opět žebrat, tentokrát pro ně. Jednoho dne ho při žebrání chytila policie a odvezla poprvé do Krizového centra pro děti ulice v Kyjevě.

Když to zjistil jeho otec, vzal ho zase domů. Ilja ale pořád utíkal, a tak se v dětském centru objevoval stále častěji. Teď, když se doma opět přitíží, už z domu neutíká, ale jde rovnou sem, do Krizového centra pro děti ulice, kde může zůstat, než se situace zlepší. Pak se zkusí vrátit znovu domů, ale po čase je zpět. Je však dobré, že má kde se schovat, že už nemusí zůstávat na ulici, už nemusí žebrat. Snad i díky tomu má alespoň malou šanci mít jednou stabilní a opravdový domov.


Barbora Pešatová
květen 2005