CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Na Jayovi vás ihned zaujme milý, zářivý úsměv, za kterým uvidíte malé světýlko, stále plápolající v jeho očích. Pokud vás neosloví jeho zevnějšek, určitě si vás získá něžným a klidným tónem hlasu. Na první pohled je Jay nevšedně milý, obyčejný asi dvacetiletý student. Ale za jeho milým úsměvem a světýlkem v očích se skrývá mnoho nejistoty, bolesti a nespravedlnosti.

Nezná rodiče ani zemi původu, příjmení převzal od páru z Nepálu, který ho v Kathmandu neoficiálně adoptoval. Jenže macecha záhy zemřela a otčím alkoholik začal pít tak moc, až skončil v nemocnici. Jay zůstal opět sám. Hladový, bez místa, kam by mohl složit hlavu. Sbíral jídlo z ulic či parků a spával u chrámu blízko Shahid Gate. Začal žebrat jako ostatní děti na ulicích a sbírat odpadky, které se daly prodat, například plastové lahve.

Na ulici se nepotkával jen s dětmi, bylo tu i mnoho dospělých, kteří je využívali. Pouliční děti přepadávali, nutili je pro ně krást, přenášet stříkačky. Jaye jednou při drobné krádeži lidé chytli a zbili. Kdyby ale své poručníky neposlechl, byl by bit ještě více. Utéct nebylo kam, vždycky si vás mohli najít a zmlátit ještě více. Byl to život plný nejistoty, zda bude mít dnes co jíst, a strachu, jestli se dožije večera. To vše do devíti let života.

Právě v devíti letech ho z ulice dostal Harve, zakladatel francouzské neziskovky APC Nepal, která zde pomáhá dětem ulice. Tak jako mnoha dalším bezprizorním dětem, nabídl i Jayovi jídlo, sprchu, čisté oblečení a ubytování v hostelu. A když Jaye zjistil, že by mohl dokonce i studovat, naplnila ho naděje a vděk. Jako student exceloval, byl mezi nejlepšími ze třídy. Když ale chtěl pokračovat ve studiu na dalších školách, objevila se velká překážka.

V Nepálu toto nemůžete moc dělat bez průkazu totožnosti, který se nazývá nagrita. Také každý student, který chce po dosažení šestnácti let ve výuce pokračovat, se musí prokázat nagritou. Jay nagritu neměl, vlastně neměl žádné občanství. A tak mu opět pomohl Harve, který sehnal zfalšovanou nagritu a rozhodl se ho finančně podporovat ve studiích v Anglii. Jay dostal studentské visum na období od roku 2013 do 30 ledna 2017.

V roce 2015 se ovšem Jayův život otočil vzhůru nohama. Harve, muž, který mu zachránil život, spáchal sebevraždu. Jay byl náhle bez prostředků na studia. Vrátil se zpět do Nepálu, aby peníze sehnal, ale bezvýsledně. Když byl v Nepálu, zasáhlo zemi silné zemětřesení, které zabilo řadu jeho přátel s celými rodinami. V nočních můrách se Jayovi ta hrůza vrací dodnes.

Týden po katastrofě odletěl Jay zpět do Anglie. Na univerzitu už neměl a tak skončil ve vazbě. Tři měsíce, které tu musel přečkat, zhasily všechny jeho naděje a sny. Nedá se popsat, jak velký měl strach, pocit bezmoci i beznaděje. Čtyřikrát ho někam přeložili, nikdy mu nikdo nevysvětlil, kam a na jak dlouho ho odvážejí. Nemohl spát, večer ho probouzela úzkost a výkřiky ostatních zadržených. „Cítil jsem se se jako bych byl odložen do nějakého lidského skladiště,“ vzpomíná.

Propuštěn byl na konci ledna 2016. Na život mimo vazbu si ale stále zvyká, zážitky ho pronásledují stále. Když vidí policistu v uniformě nebo jí stejný typ nudlí, jaké dostával ve vězení, všechny vzpomínky se ihned vracejí. Překonat je mu dnes pomáhá hostitelská rodina, kterou mu našla charitní organizace Migrants Organise. Když jsem ho potkala já, měl zrovna plnou hlavu zkoušek. Studuje totiž sociální práci na univerzitě v Kentu, bydlí na koleji a dobrovolničí v Migrants Organise jako mentor. A tak snad díky pomoci lidí, kterým není jeho osud lhostejný, budou světýlka naděje v jeho očích svítit stále jasněji.