CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Abdalovo dětství v přístřešku z odpadků

Ačkoli podle zákona v Indii nesmí kasty existovat, skutečnost je jiná. A když se narodíte do nejnižší kasty, nemáte prakticky žádná práva. Tak jako pětiletý Abdal, který žije v Novém Dillí v přístřešku, vyrobeném z odpadků.

Slum, v němž Abdal prožívá své dětství, stojí v části Nového Dillí, které se říká Lodhi Colony. Pro Evropana je návštěva stánku z odpadků, bez elektřiny a tekoucí vody, kulturním šokem, zvláště když je tak jako já v Indii teprve chvíli a zatím si na takovéto obrázky nestačil zvyknout. Abdal žije ve velké skupině lidí jen s otcem, matka zemřela před rokem na následky znásilnění. Abdalův otec se tak jako většina místních lidí živí přebíráním odpadkům a hledáním lahví, kovů a dalších surovin, které se dají zpeněžit.

Abdala i jeho otce jsem poznal hned druhý týden praxe, když přišli do vestibulu mého hostelu pro zbytky od večeře. Od té doby chodí pravidelně každý večer a já mám na pár minut možnost s Abdalem pobýt. Někdy mi přinese kytičku nebo kamínek, někdy se spolu chvilku díváme na videa na YouTube. Častokrát jsem se snažil Abdalovi dát nějakou sladkost nebo jinou drobnost k jídlu, ale jeho otec pokaždé odmítne a dodá, že zde chodí proto, že se mu líbí, že se jeho synovi někdo věnuje, a ne pro jídlo z Ameriky. Myslí si totiž, že jsem z Ameriky, a když mu vysvětluji, že jsem z Česka, moc si nerozumíme.

Nerozumíme si ale ještě v jiné, důležitější věci. I přes velký počet neziskových organizací, které v této oblasti chudým lidem pomáhají, se stále nedaří rozšířit školní docházku. Je to dokonce naopak – Abdalův otec si nepřeje, aby jeho syn chodil do školy. Nabízel jsem mu, že bych mu přes kontakty v organizacích mohl pomoci Abdalovi najít místo ve škole, ale odmítl.

A proto mám teď v ruce kámen ze slumu, který je jejich domovem. Abdal byl můj první kamarád v Indii a jako jeden z mála mi bude velice chybět. Snad si to jeho otec někdy rozmyslí a Abdal bude moci jít do školy, získat alespoň nějaké vzdělání a vydobýt si práva, která jsou lidem jeho kasty odepřena.


Dominik Vágaj
duben 2018