CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Dal mi mou první lekci jamajského dialektu. Člověk, který v životě opravdu mohl učit druhé. Žák, jež udivoval své učitele a jednou mohl přijmout jejich roli. Anebo jakoukoliv jinou významnou roli, na kterou většina lidí z ghetta nikdy nedosáhne. Na některých místech světa - a Jamajka mezi ně patří - však na vás v životě číhá více nástrah.

Odmalička byl chráněncem Mustard Seed Communities, organizace pod křídly zakladatele a velkého člověka otce Gregoryho, která se již řadu let stará o stovky dětí. Paul ale mezi nimi vyčníval. Měl to štěstí, že netrpěl ani jediným tělesným či mentálním omezením. Jeho srdečnost mu ale velela přátelit se a dělit se o lásku s ostatními dětmi, ať už byly stvořeny s jakýmikoliv handicapem. Jedno s nimi přece jen společného měl - nikdy nepoznal své rodiče. A tak sdílel velkou rodinu otce Gregoryho se svým dvojčetem sestrou Teneishou, všemi ostatními malými odvrženci a lidmi, poskytujícími jim každodenní péči.

Všichni ale věděli že Paul má na víc. Své blízké udivoval nadprůměrným nadáním a dával tušit, že by se díky němu jednou mohl odstěhovat z ghetta. Z místa, z něhož se tak těžce dostává pryč, místa obklopeného chudobou, kde se večer modlil se svou novou rodinou. Když mu bylo dvanáct, udělal jeden z velkých kroků svého života. Byl přijat ke studiu na St. George's High School, v té době jedné z nejprestižnějších škol na Jamajce. Jeho další cesta už ale vedla strmě dolů.

Kluk, který si vždy hrál jen s věcmi, které našel v odpadcích, byl náhle omámen světem videoher. Utratil za ně to málo peněz, co dostával na jídlo. Vyčerpal i trpělivost školy, která jeho jméno při absenci zapisovala stále častěji. Po vyhazovu utekl a styděl se vrátit ke svým blízkým. Měl už ale dávno nové místo, kam mohl jít. Tam, kde děti házely všelijak získané peníze do automatů. Tam také poprvé okusil kokain. Přespával na ulici a živil se krádežemi.

Jeho anděl strážný se na poslední chvíli vrátil, opět v podobě lidí z organizace Mustrad Seed Communities, kteří ho na poslední chvíli vytáhli z ulice. Čas trávený v iluzích kokainu si ale vybral svou daň. Dříve čiperný a veselý kluk se teď šourá po svém domově se skloněnou hlavou, navenek mlčenlivý a bojácný. Své nadání navždy spálil. Když jsem se s ním na Jamajce potkal, byl to už mladý muž. Pohublý kluk, zasedl se mnou ke snídani. Jeho oči nesly pořád stopy bolesti a strachu. Umínil jsem si, že ho musím lépe poznat. Odpovídal úsečně a jednoduše, ale viděl jsem, že mu něco brání se rozvyprávět, něco, co není schopen překonat. Jako by byl duch jeho ztracené moudrosti stále uvnitř a marně se snažil prodrat ven. Dávám mu najevo svůj zájem a získávám důvěru. Pro jiné sociálně nepoužitelný člověk vede dvacetiminutový rozhovor. Chce jít zase do školy a chce hezkou a chytrou křesťanskou dívku.

Láska lidí kolem vás může přinést mnohem více, než terapie západních specializovaných ústavů. Pod svá křídla si ho v Mustard Seed vzal Clide, rastaman v dlouholetých službách humanitárních organizací po celém světě. Paula znal už od dětství a rozhodl se, že odvrhovaného a do sebe uzavřeného kluka nezavrhne. Nechal ho pracovat po svém boku a dával mu podněty. Pomalu mu vracel důstojnost.

Paul ještě zdaleka není na konci své dlouhé cesty zpět k normálnímu životu. Stále ho na ní potkávají výpady při pokusech znovu změnit stav svého vědomí čímkoliv dostupným. Občasná zklamání dávají tušit, že jeho souputníci v životě budou potřebovat moře trpělivosti. Paulova sestra hranice ghetta překročila, stala se zdravotní sestrou. Paul však o své místo stále bojuje. Věřím, že se nevzdá.