CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Nutkání rozbíjet věci přišlo náhle a nečekaně. Osmatřicetiletý Tony, žijící spokojený a poklidný život s manželkou a třemi dětmi, se najednou začal cítit nějak divně, jinak, hůř... Když něco rozbil, jen tak, z nějakého nejasného důvodu, bylo mu chvíli lépe. Když se u toho několikrát zranil, doporučila mu lékařka v práci návštěvu psychiatra.

Tony dostal antidepresiva a po pár dnech se mu skutečně ulevilo – podle vlastních slov až moc. Začal nakupovat zbytečné věci, spoustu věcí. Po třech měsících i jemu samotnému bylo jasné, že něco není v pořádku a souhlasil s hospitalizací v psychiatrické nemocnici. Tam strávil půl roku, kdy se mu pomocí šikovných lží typu „sestřičko, mně ten lék někam spadl“ dařilo dostávat ještě více léků, než měl předepsané. Při druhém pobytu v nemocnici pro změnu léky brát odmítal, schovával si je pod jazyk nebo je házel do květináče. Nejspíš v důsledku toho musel dostat injekci, po které se mu udělalo špatně. „Sesypal jsem se,“ vzpomíná Tony, se kterým to od té doby už šlo jen z kopce. Nechtěl nikoho vidět, nechtěl jezdit domů, zanedbával hygienu.

Rozvod, o který Tonyho manželka v té době požádala, se sice podařilo zažehnat, ale nikdy už to mezi nimi nebylo jako dřív, odcizili se. V obtížném období hospitalizace mu pomáhala řeholní sestra, se kterou se v té době často setkával. Sílu mu dodávala také hudba, učil se hrát nové písničky na kytaru a sám také skládal, stejně tak si oblíbil i jógu a pletení košíků.

Za trápení v Tonyho životě nemůže jen nemoc a četné hospitalizace, ale i několik vážných nehod na kole, kvůli kterým má další zdravotní problémy. Za podporu v tíživé situaci je vděčný své ženě, řeholní sestře, která mu byla nablízku v době hospitalizace, svému doktorovi a středisku komplexní péče LUISA v Uherském Brodě, které nyní pravidelně navštěvuje. Má tady možnost se realizovat a odreagovat. V rámci služby jezdí na výlety, pracuje v dřevařské dílně, chodí plavat a vede muzikoterapii a hodiny jógy.

Tonymu v životě pomohla hudba, hra na kytaru. Můžeme mu jen přát, aby se i noty jeho života srovnaly na jedné lince a už neklesaly ani nestoupaly a netvořily divokou a chaotickou melodii.