CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Paní Vlasta a její životní průvodkyně smrt

Paní Vlastu nerozlučně provází celý život smrt, která jí předčasně odvedla mnoho blízkých. Narodila se v roce 1929. Celý život byla učitelkou v mateřské škole v Mariánském Údolí, kde byla velmi spokojená. To právě děti jí dodávaly sílu při jejích nelehkých životních situacích. A zažila jich tolik, že se to snad nedá ani za jeden život unést…

Paní Vlastě se po svatbě narodili postupně tři synové. Manžel byl důstojník z povolání, tankista. Když mu bylo osmatřicet, odjel na týdenní cvičení, které mělo končit v pondělí. K velkému překvapení rodiny se ale doma náhle objevil již v pátek. Necítil se dobře a chtěl se se svými blízkými vidět. Nikdo netušil, že tento den je jejich posledním společným. Nazítří se manželovi při návratu ve vlaku udělalo špatně a ještě ten den zemřel v nemocnici na výron krve do mozku. Až po roce se paní Vlasta dozvěděla, že na cvičení při otáčení tanku narazilo manželovi do hlavy dělo, to proto ho pustili domů, aby si odpočinul.

Šest let zůstala paní Vlasta se syny ve věku deset, šestnáct a osmnáct let sama. V roce 1972 se znovu provdala, její druhý manžel, se kterým žila ve Velké Bystřici, byl také vdovcem. Synové se postupně oženili a založili vlastní rodiny.

Smrt ale přišla znovu, jen pár měsíců po svatbě nejmladšího syna. Novomanželé Vlastík a Anička už byli jeden únorový večer na cestě domů. Protože ale měli dlouho čekat na vlak z Olomouce, rozhodl se tatínek Aničky, že pro ně zajede autem. Vzal její tříletou neteř a vyrazili na nádraží. Na zpáteční cestě narazili do kamionu. Vlastík i Aniččina neteř zemřeli hned na místě. Anička, která byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, zemřela po několika měsících v kómatu v nemocnici.

Ty časy byly pro Vlastu i celou její rodinu velmi těžké. Nečekala ale, že přijde další rána. Nejstaršího syna začalo zlobit srdce. Až v nemocnici na vyšetření se dozvěděl, že jeho zdravotní problémy jsou operovatelné jen u nezletilých dětí, ale v jeho případě už je pozdě. Za tři roky nato paní Vlasta pohřbívala i jeho.

Paní Vlastě teď zbyl jen prostřední syn, šťastně ženatý otec syna a o tři roky mladší dcery Leničky. Když bylo Lence dvacet, jela s kamarády a s přítelem stanovat. Během cesty měli autonehodu. Jediný, kdo havárku nepřežil, byla právě vnučka Lenka.

A já zůstávám v úžasu stát nad tím, jak se paní Vlasta přes všechny tyto osudové rány snaží být optimistická, je nablízku potřebným a ještě rozveseluje své spoluobyvatele v Domě pokojného stáří sv. Anny ve Velké Bystřici. Jak nás všechny dokáže těšit svou přítomností a pozitivním přístupem k životu, za který je stále vděčná.


Anežka Troppová
listopad 2016