CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Daniela je hubená, třicetiletá žena s jiskřivýma, lišáckýma očima, ve kterých se zračí radost, ale i smutek ze života, naděje a zároveň bolest z nekončících proher. Je přímá a neustále připravená čelit s hrdou tváří všemu a všem. Zároveň je ale laskavá a velmi otevřená.

Daniela žije se svým mužem, šesti dětmi a tchýní v malém polorozbořeném baráčku bez vody a sociálního zařízení v centru hlavního města Makedonie, ve Skopje. Všechny jsem je poznala při terénní práci, kdy jsme rozváželi humanitární balíčky s potravinovou pomocí. Rodiče Daniely se rozvedli, když jí byly dva roky, dál ji vychovávala babička. Když nám vyprávěla o svém mládí, byl její pohled zasněný, přesně takový, jaký mívají staří lidé, kteří vzpomínají na nejkrásnější okamžiky života.

Když jí bylo patnáct, vdala se, první dítě měla v šestnácti letech. V roce 1985 si s manželem koupili poměrně drahý byt na lukrativním místě ve Skopje, oba dva měli práci a vše bylo podle Daniely v pořádku. Po rozpadu Jugoslávie přišli o zaměstnaní.

Největší zlom ale nastal v roce 1999, kdy jim byt zabavil exekutor a celá rodina skončila bez jakéhokoliv vysvětlení na ulici. Žena, která se „zasloužila“ o jejich vystěhování, je za tento a další podobné podvody trestně stíhána od roku 2002. Kupodivu je ale stále na svobodě... Byt prodala další ženě, jejíž sestřenicí je nynější ministryně spravedlnosti... Daniela se o svůj byt soudí již šest let. Obžalované ženy k soudu nechodí a proces se tak neustále prodlužuje. A Daniela už ztrácí naději... Říká, že je jen malá ryba v obrovském oceánu korupce, která je v Makedonii všudypřítomná. Jediným světýlkem naděje jsou pro Danielu volby, které se konají v červnu. Snad se hráči na Danielině životní šachovnici pozmění a ona bude moci konečně zahrát svůj šach-mat.