CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

V ekvádorském Pedernales to vypadá jako v ráji na zemi. Do malebného městečka s šedesáti tisíci obyvateli, obklopeného písečnými plážemi a Tichým oceánem, míří za sluncem, koupáním a noční zábavou mnoho lidí nejen z Ekvádoru. Ano, je to místo, kde byste chtěli určitě prožít alespoň dva týdny dovolené. Ale i tento ráj se může změnit v peklo.

Juan Coppiano Garcia, přezdívaný Juancho, chtěl prožít v Pedernales celý život. V sobotu 16. dubna 2016 v 18:58 místního času se jeho plány zhroutily. V Ekvádoru udeřilo zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice, jeho epicentrum se nacházelo jen několik kilometrů od Pedernales. Celé město se zřítilo k zemi jako domeček z karet. Nezůstal stát jediný dům, pohromadě nevydržela ani jedna stěna. Prezident Rafael Correa následně prohlásil, že to bylo nejsilnější zemětřesení v Ekvádoru za posledních sedmdesát let.

Juancho a dalších osmnáct členů jeho rodiny přišli v Pedernales úplně o všechno. Odešli tedy do 280 kilometrů vzdáleného města Ventanas k příbuzným, kteří jim nabídli alespoň na dočasnou dobu střechu nad hlavou. O pomoc také požádali v místním kostele, kde je poslali do nadace San Jose Freinademetz.

Je ráno kolem deváté hodiny a Juancho s celou rodinou včetně sedmi dětí stojí před sídlem nadace. Zveme je dál a snažíme se s nimi domluvit, všichni jsou však velmi skleslí a zamlklí. Jako rychlou pomoc tedy celé rodině nakupujeme jídlo na pár dnů a základní hygienické potřeby. Juancho nám také říká, že chtějí pracovat, že celá rodina ovládá pekařské řemeslo a že by si proto rád jednou otevřel vlastní pekárnu.

Po krátké době, kdy jsme s rodinou v kontaktu, nám všem v nadaci bylo jasné, že se těmto pracovitým lidem vyplatí pomáhat. Juanchovi jsme proto koupili troubu, aby mohl péct a uživit tak svoji rodinu. Každý den vstává v pět hodin ráno, aby už v osm mohl prodávat místním své čerstvé pečivo. Docházím mu ve svém volném čase pomáhat a také s ním připravuji evropské recepty, o kterých nikdy neslyšel. Mezi ty nejoblíbenější patří zejména medovník a štrúdl. Také on mě na oplátku učí připravovat zdejší pochoutky pan de chocolate, tedy čokoládovou buchtu a banánový dort.

Juanchovi a jeho blízkým nikdy nechybí na tváři úsměv. Je pro mě k nepochopení, že i přes všechno, co se jim stalo, dokážou být pozitivně naladění a mají sílu začít znovu od nuly. Juancho jde za svým cílem a daří se mu to s přispěním pomocné ruky nadace San Jose Freinademetz. Jsem přesvědčen, že se jeho voňavý chléb a čerstvé pečivo zanedlouho stanou v jeho novém domově vyhlášené a že i díky nim se město Ventanas stane stejným rájem na zemi, jako ten, z něhož musel odejít.