CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Princezna z Nigérie, která by se měla jmenovat Útěk

Princess znamená v překladu princezna. Pro dvaadvacetiletou Princess Obanor z Nigérie ale osud život princezny nepřichystal. Možná by se spíše měla jmenovat Útěk. Celý její dosavadní život je totiž poznamenán tím, že musela odněkud prchat - od násilnického otce, prarodičů, tyranské tety... A nakonec i z rodné země do Evropy.

Princess se narodila v roce 1994 do velmi široké rodiny – má pět bratrů a dvě sestry, sourozenci se postupně narodili otcovým třem manželkám. Otec byl obchodník se stavebním materiálem, matka se spolu s jeho dalšími dvěma manželkami starala o domácnost.

Když ale maminka Princess onemocněla, v rodině to začalo skřípat. Princess se o ni se svým vlastním bratrem musela starat a přestávala zvládat další povinnosti. Hádky a fyzické útoky byly na denním pořádku a když už se jednou bití od otce nedalo snášet, rozhodla se Princess raději z domova odejít. Přestěhovala se ke svým prarodičům na venkov, ale ani tady nenašla podporu. Prarodiče jí zakazovali stýkat se s kamarády, trestali ji za každou maličkost, nepodporovali ji ve studiu. Utekla i od nich, tentokrát ke své tetě.

Ale historie se opakovala. Teta využívala Princess jako levnou pracovní sílu, než mohla odejít ráno do školy, musela mít navařeno a uklizeno, když se ale po návratu večer chtěla sama najíst, dostalo se jí odpovědi, že už žádné jídlo nezbylo. Teta pak dokonce přestala platit školné, třebaže jí otec Princess posílal peníze.

Když nemohla kvůli nedostatku peněz dokončit školu, musela si Princess hledat práci. Našla ji v nočním baru, kde pracovala jako servírka. Plat jí stačil na pokrytí základních životních potřeb, přesto se snažila ušetřit si něco do budoucna. Nějaké peníze si také vydělala díky dekorování předmětů a splétání vlasů do rastrů, naučila se to v kurzu, který jí zaplatil nevlastní bratr.

A tehdy v ní uzrálo rozhodnutí pokusit se o ještě jeden útěk, byť velmi riskantní. Kamarádka Ester, jejíž sestra žila v Evropě a živila se jako módní návrhářka, ji přesvědčila, ať odjedou do Itálie, že by si tam mohly najít dobře placenou práci. Princess se připravila na cestu, zaplatila převaděčům 500 Eur, rozloučila se s matkou a zbytkem rodiny a vydala se s Ester na cestu.

Na nafukovacím člunu se jich tísnilo asi sto, většinou ženy, některé dokonce těhotné. Plavili se dva dny, bez jídla, s trochou vody a neustálými obavami, jestli se člun nepotopí, jestli dopluje do cíle… Princess s ostatními cestujícími měla štěstí, zachránila je italská loď a dovezla všechny do bezpečí na Sicílii. Tam na ně čekalo jídlo a pití, oblečení i přístřeší. Později byli transportováni do Bologně a Ferrary.

Před Princess se teď otevírá nová životní kapitola. Musela k ní doputovat třemi útěky. Doufá, že další už nebudou zapotřebí.


Michaela Drcmánková
květen 2016