CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Spolu se Samem jsme hledali jeden úřad, ale bloudili jsme tak dlouho, až jsme se ztratili. On se však rozhodl s tím něco udělat a zeptat se na cestu kolemjdoucích. Snažil se však zbytečně. Lidé většinou dělali, že ho nevidí. Zřejmě kvůli jeho vzhledu a vystupování. Kdyby si jen uvědomili, že nic není samo sebou, že každý má svůj příběh…

Ten Samův se začíná odvíjet před dlouhými pětapadesáti lety. Vyrůstal v rodině s rodiči a dvěma sestrami na okraji irského města Cork. Když vzpomíná na dětství, říká, že prováděl spoustu hloupých věcí, tak jako některé jiné děti v jeho věku. Po základní škole se rozhodl studovat na veterinárního asistenta. Vždycky měl rád zvířata a tak se chtěl věnovat tomu, co ho bavilo. Ještě víc ho však začalo bavit pití. „Otec pil také,“ odpovídá lakonicky na otázku, kde se vzala jeho náklonnost k alkoholu. A nejenom k alkoholu. Začal brát i drogy.

Čas plynul a Sam ho trávil různě, chvíli se živil jako řidič nákladního auta. Samův život se ale zásadně změnil poté, co mu zemřela matka a o několik let později i otec. Sam přestal zvládat péči o dům i o sebe a zanedlouho se ocitl jako bezdomovec v noclehárně Simon Community. Nevzpomíná na to rád. Říká, že tam byla spousta lidí, se kterými si nerozuměl, drogy, alkohol… Prostě vše možné, jen ne místo k žití, jaké by si představoval. Po nějakém čase se však na něj usmálo štěstí. Uvolnilo se místo ve službě High Support House a on se tam mohl nastěhovat. Opět byl někde doma.

Už tady bydlí pět let. A pracovníci dodávají, že se za tu dobu velmi změnil. Na začátku to byl apatický chlapík, který na nikoho a na nic nereagoval. Na vině byly asi drogy a alkohol. Postupem času a s podporou pracovníků se dal dohromady a pomalu se z něho stává opět ten člověk, kterým kdysi býval.

Sam má rád zvířata, především psy. Dokonce sám jednoho má. Protože však v domě žádné zvíře nesmí mít, jezdí ho navštěvovat ke známým. Chvíle, které s ním může strávit, jsou pro něho nejkrásnějšími v celém týdnu a dlouho dopředu se na návštěvu těší. Baví ho koukat se spolu s ostatními obyvateli domu na televizi a také rád peče. Především sladké, jeho nejoblíbenější je roláda s krémem.

Když přemýšlí o budoucnosti, tak říká, že by se chtěl přestěhovat do většího města, do Dublinu. Cork je na něho moc malý a prostě ho nemá moc rád. A v tom velkém městě by chtěl ještě stihnout to, co mu kdysi vzal alkohol. Chtěl by rád pracovat se zvířaty, jak to měl v plánu ještě před tím, než do jeho života vstoupil alkohol.