CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

V jedné krásné zemi zvané Irsko se rodičům jako čtvrtý v pořadí narodil chlapec. Budeme mu říkat Edwin. Po něm na svět přišli ještě dva sourozenci. Rodina bydlela v malém a velmi studeném domku. Edwin se vždy chtěl vyrovnat starším, proto už v osmi letech zkusil svou první cigaretu. Alkohol začal pít v patnácti.

Edwin se v malém a studeném domku necítil doma. Po střední škole chvíli pracoval jako rybář, ale pak beze slova rozloučení odešel hledat štěstí do Londýna. Spoustu let o něm nikdo nic nevěděl. Protloukal se různě, pracoval na stavbách, ale nakonec zůstal bez práce. Proč, to nikdo neví, ale asi to bylo kvůli alkoholu, který nad ním pomalu začínal vítězit. Novou práci už nenašel a stal se z něj bezdomovec.

Teprve před pár roky se rozhodl vrátit do Irska. Kdybyste jej v té době potkali, uviděli byste špinavého, osamělého a hladového člověka. Dával přednost spaní pod mostem, na ulicích či u staré železnice, než aby docházel do noclehárny. Tam se necítil dobře.

Loňský rok se mu naskytla příležitost nastěhovat se do „residential house“, kam přišel jako uzavřený, nevyrovnaný a nekomunikativní. Edwin tady ale omezil pití a spolu se zdravotnickým týmem mu pracovníci změnili medikaci, která z něj jako zázrakem udělala jiného člověka. Edwin se stal usměvavým, otevřeným, velmi trpělivým a byl vždy ochotný pomoci. Začal navštěvovat různé kurzy, po dvanácti letech opět vzal do rukou kytaru, jezdí na kole a výborně hraje kulečník. Spoustu času tráví v kuchyni, kde pomáhá personálu s vařením a jeho americkým bramborům se žádné nevyrovnají.

Nedávno si podal žádost o vlastní byt. Zájemců je velmi mnoho, ale já doufám, že to bude právě Edwin, komu byt přidělí. Snad tak konečně v padesáti letech získá místo, kde bude teplo a kde se bude cítit jako doma.