CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Romily z Cambridge, která se nepřestává usmívat

Máte někdy dojem, že se vám nic nedaří, máte hodně starostí, že zkrátka život nemá smysl? Tak to bych vás ráda seznámila s třicetiletou Romily z Cambridge. Tato mladá dobrovolnice je stále pozitivní a s láskou, radostí a ochotou vždy připravena pomáhat lidem kolem sebe. Kromě toho jí našli dva nádory na mozku, má bipolární poruchu a nemůže mít děti. Avšak tuto druhou, méně šťastnou tvář zjizvené duše, zahlédnete jen tehdy, když se zadíváte pozorněji do jejích tmavě hnědých očí.

Už první pohled na svět nebyl pro Romily veselý. Maminku postihly porodní komplikace, které malému děvčátku přisoudily do vínku dyslexii a dyspraxii. Byla ještě dítě, když se rodiče rozvedli a matka si našla nového přítele. Ten do rodiny přivedl svých sedm dětí a závislost na alkoholu. Romilyn biologický otec zase velmi často střídal partnerky. Romily tak spolu s bratrem často putovala mezi rodiči ve střídavé péči. V devíti letech začala mít zdravotní potíže s ledvinami. Nařkli ji, že za to může mentální anorexie. Až řada nepříjemných vyšetření lékařů, psychologů a dalších odborníků přinesla výsledek: vše bylo způsobeno nedostatkem hormonu, který je produkován hypofýzou. Když pak Romily diagnostikovali nádor na mozku, spustila se kolem ní vlna dohadů, kdo a co je příčinou. Ve škole ji všichni začali litovat a upřednostňovat tak moc, až ztratila užší kontakt se spolužáky a kamarády. Romily si v této době prošla mnohými změnami, nepochopením, odcizením a samotou. Dohnalo ji to až k útěku z domova. V chladných ulicích potkala mnoho lidí bez domova a jejich láska, podpora a upřímnost jí pomohly najít sílu a postavit se všemu čelem. Vrátila se domů a absolvovala léčbu a další vyšetření, při kterých jí lékaři objevili druhý nádor. Diagnóza zněla „bipolární porucha“, způsobená nedostatkem produkce hormonu v dětství.

Až se zase budete mračit na svět, vzpomeňte si na Romily. Bipolární změna jí působí časté psychické změny, které nepřejí běžné sociální interakci. Musí se vyrovnat s tím, že její nevlastní otec a bratr spáchali sebevraždu. Nikdy nebude mít vlastní rodinu, ale přesto v sobě obdivuhodně nachází stále novou a novou sílu bojovat se svou nemocí a u toho ještě pomáhat lidem kolem sebe. Romily, která se nepřestává usmívat.


Martina Nevřalová
listopad 2015