CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Noelin, žena s elegancí francouzské dámy a silou indického tygra

...prašná ulice indického města Pune, horká půda pod bosýma nohama a kdesi v dáli se objevuje hlouček žen. Jdou rázným krokem, cinkot náramků pohupujících se na jejich nártech jako by umocňoval naléhavost vyvolávaných slov. Hlasů, které pod vedením Sestry Noelin získaly na síle. Cestou se k nim přidávají další ženy, děti i muži. Míří k deset kilometrů vzdálenému kolektorátu a farnosti. Dav vede řádová Sestra Noelin s hlavou, na které má hliněnou nádobu na vodu, zdviženou vysoko vzhůru. Právě se účastní jedné za ,,svých demonstrací” proti nespravedlnosti a utlačování chudých. Tentokrát kvůli nepravidelnému a nedostatečnému přísunu vody pro místní lidi. Není to jediná demonstrace, kterou zorganizovala. Není totiž tradiční řádovou sestrou, je sociální pracovnicí.

Píše se rok 1946 a sociální práce v Indii je jen nejasnou vizí několika odvážlivců, pouhým závanem naděje. Zprostředkovaně ji poskytujípřevážně řádové sestry, většina z nich žije ve společenstvích umístěných ve studených klášterech rozpálené Indie. S vřelými srdci, ale chladným zevnějškem, zahalené od hlavy k patě do sárí, vykonávají své poslání v oblasti vzdělávání nebo zdravotní péče. Sociální práce v Indii – neexistuje.

Toho roku společenství sester Cross of Chavanod rozšiřuje devatenáctiletá Noelin Pitno. Noelin se narodila do velmi vzdělané a zabezpečené rodiny. Dostalo se jí zvláště kvalitního vzdělání a díky láskyplné výchově matky se rozhodla pomáhat lidem a lásku, které se jí dostalo, šířit dále. Začíná učit na britských školách, převážně určených pro děti bohatých vojáků. Díky svým charakteristickým vlastnostem se stává ředitelkou několika škol a organizuje stavbu nových. Toto období považuje pro svůj život za zlomové. Přicházejí k ní totiž námezdní dělníci a žádají o práci na stavbě. Poptávku však nemůže nikdy uspokojit. ,,Osudovým pro mě bylo, když jsem viděla, že lidé chtějí a potřebují pracovat, ale já jim nemám co nabídnout. Žádná práce znamená žádné peníze, žádné peníze znamenají žádné jídlo,” vzpomíná sestra Noelin. Druhým stěžejním momentem pro ni byly návštěvy místních vesnic. ,,Vyrostla jsem v Goa, kde má chudoba spíš evropský charakter. Bylo pro mě šokující vidět, v jakých podmínkách tady lidé žijí. A donutilo mě to zamyslet se nad svým životem a posláním.”.

Po sedmnácti letech pedagogické kariéry žádá Noelin svou kongregaci o povolení zaměřit aktivity na chudé a potřebné. Její případ je přednesen k posouzení na nejvyšší úrovni v Evropě. Je předvolána, aby svůj návrh obhájila. Uspěla a dostává příležitost – následují dva roky na École de la Foi, Fribour ve Švýcarsku a dva roky studia Aplikovaných sociálních studií na The Catholic University of Lyons ve Francii. V průběhu studia má spoustu času přemýšlet o realizaci svého životního projektu, přesto po návratu do Indie neví, kde má začít. Zná evropské teorie a metody sociální práce, ale podmínky nejsou jednoduché.

,,Moje motivace byla spíše humánní než náboženská. Chtěla jsem pomáhat lidem a mít větší svobodu.” říká sestra Neoelin Pinto. Svobody se jí opravdu dostalo. Kongregace dala Noelin jasně najevo, že konceptu sociální práce nerozumí a nehodlá ji dále aktivně podporovat.... Patnáct let žila Noelin sama se svými vizemi, vírou v Boha, vůlí a odhodláním bojovat. Nikdy však nebyla úplně sama. Přes den pracovala a večer se pak v jejím domě střídali lidé, kteří potřebovali pomoct. Dům sestry Noelin se tak pomalu začal měnit v kancelář nově vznikající organizace. Noelin jí dala jméno H.O.P.E, tedy Naděje.

Díky přátelským kontaktům z Evropy Noelin získala peníze pro rozjezd H.O.P.E a z jejího snu se stala skutečná naděje pro všechny potřebné lidi, převážně ženy a děti. Organizace H.O.P.E. již za dobu svého trvání pomohla k lepšímu životu pěti tisícům žen a zhruba deseti tisícům dětí. ,,Mým cílem nebylo vytvářet charitu pro chudé lidi, ale budovat jejich zplnomocňování a soběstačnost,” vysvětluje Noelin.

Sestře Noelin je nyní 88 roků a bojuje se svojí nemocí se stejnou jiskrou v očích jako při stávce za lidská práva. S elegancí francouzské dámy, silou indického tygra a úsměvem na tváři podle Noelin Pinto.


Zuzana Procházková
květen 2015