CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Hašim, příkladný chlapec s otřesnou minulostí

Pašování surovin na výrobu jaderných zbraní, drobné krádeže, distribuce a užívání kokainu a marihuany, neúcta k sobě i k děvčatům. Lze si jen těžko představit, že toto vše má na svědomí neobyčejně milý kluk, který právě úspěšně dokončuje první rok univerzitního studia sociální práce. Hašim, vysoký, věčně se smějící, s rameny přes celá záda. Hašim, spolehlivý přítel a horlivý zastánce ženské hodnoty, důstojnosti a nezastupitelnosti. Hašim, osmnáctiletý Albánec a muslim.

Jeho příběh začíná od příležitostných krádeží, kterými přispíval na chod domácnosti už od šesti let. V podstatě ho vychovala ulice. Stal se jedním z nejoblíbenějších rošťáků v okolí. Záhy přišla první příležitost ukázat, že se nebojí, cizí pán po něm chtěl přenést dvě ampulky přes kosovské hranice. Nic víc. Když to zvládne, dostane královsky zaplaceno. O tom, že když ho chytnou, vyvraždí celou jeho rodinu, se už pán nezmiňoval. To, co měl přenést přes hranice, byly součástky na výrobu dvou jaderných zbraní. Jen díky strýčkovi, který vše vyhodil do kanálu a situaci urovnal, se nikomu nic nestalo.

Pak už to jen pokračovalo, přes experimentování s lehkými drogami až po prodej a užívání marihuany a kokainu, což vše stihl do sedmnáctého roku věku. Nebyl pro něj problém chodit s pěti děvčaty najednou. Nebyl pro něj problém dostat se do fáze, kdy bez alkoholu nemohl normálně fungovat. Svými „obchody“ si vydělával víc než oba jeho rodiče dohromady.

V sedmnácti letech se však stala změna. Téměř ze dne na den přestal pít, stýkat se se starými kamarády, přestal využívat děvčata jen na sex. Celý rok se nenapil alkoholu, nevykouřil jointa, nechodil s dívkou. Pětkrát denně navštěvoval mešitu a našel si jiné přátele. Stal se z něj opět fotbalista, dokonce se hlásil na policejní školu, zajistil si všechny potřebné dokumenty a začal studovat obor, který ho sice moc nebaví, ale dodělat jej zřejmě chce. Po roce abstinence si našel moc milou slečnu, do které se prvně v životě zamiloval. V současné době už do mešity tak často nechodí, občasně si sice ještě zapálí jointa, ale k samotnému prodeji drog už se vrátit nechce.

Stal se pro mě živým příkladem boje s předsudky. Albánec, muslim, navíc s takovou historií. Na druhou stranu, co neví-nepoví, za své přátele by do ohně skočil a žen si váží víc, než většina mých českých přátel. Sám se postavil proti démonu závislosti a pověsti místa, kde vyrůstal. Stal se pro mě symbolem odvahy, vzdoru a boje s předpojatostí.


Barbora Červenková
květen 2015