CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Paní Anně Tielking je letos devadesát let. Poslední rok již žije v Domově pro seniory Maria Rast v Německu. Setkání s ní ve mně zanechalo hlubokou stopu a já si vzpomínku na tuto ženu odnáším ve svém srdci do dalšího života. Vždy pro mne zůstane malou ženou s velkým srdcem.

Paní Tielking trpí demencí a nemůže se již sama o sebe postarat. Do domova přišla poté, co si zlomila stehenní kost v krčku a nemohla se dále pohybovat bez kolečkového křesla. Než pochopí, na co se jí ptáte, musíte občas otázku zopakovat vícekrát. Na oddělení, kde bydlí, byste ji nejspíše spatřili, jak jezdí po chodbách stále dokolečka na svém vozíčku. A možná by se vám proto mohlo zdát, že vám už nemá co říct. Když k ní však přistoupíte a začnete s ní mluvit a naslouchat jí, tak zjistíte, kým opravdu je.

Že je starostlivou maminkou, která často čeká na své děti, strachuje se, kde je její manžel. Pracovitá žena, která se vás ptá, co má dělat, vždyť ona sama neví. Velice pozitivní člověk s dobrou náladou, úsměvem na tváři, připravená na legraci. Člověk, který miluje svůj domov a ptá se, kdy už může jít domů, vždyť doma má člověk vše, co potřebuje.

V životopise paní Tielking se potom dočtete, že vyrůstala se třemi sourozenci, že jí maminka zemřela při jejím narození, že učila v hudební škole pro mládež a také to, že vychovala čtyři děti a nyní má pět vnoučat a deset pravnoučat, že byla vždycky velice pracovitá a vztahy s druhými lidmi pro ni hrály vždy velkou roli.

Příběh paní Tielking mě zaujal právě pro lásku této ženy k rodině, pro její pracovitost, pro to krásné, co stále i přes svou nemoc vyzařuje do světa. Pečovat o ni je pro zaměstnance Maria Rast radost, jelikož se mohou setkávat s vděčností za maličkosti, spokojeností a s oceněním své práce.

Svět, ve kterém dnes tato žena žije, se začíná vzdalovat od všeho dobrého, co kdy udělala, ale to neznamená, že to dobré nezůstává… Právě naopak. I když už nevládneme svými životy, vše správné, co jsme kdy udělali, přetrvává.