CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Krásné dětství, problémové dospívání, nevydařené pokusy o útěk z komunistické Německé demokratické republiky, dva pobyty ve vězení, jeden úspěšný útěk přes hranice, utečenecký tábor, život na ulici, pár šťastných let po boku životní družky, osudová rána v podobě její smrti a znovu beznaděj života na ulici… Takhle by se dal ve zkratce shrnout život pana Wolfganga, který žije v zařízení Heimathof Simonshof v německé spolkové zemi Bavorsko.

Wolfgang pochází z Thüringenu, ležícího na území bývalé NDR. Komunistickým režimem Východního Německa je poznamenán celý jeho život. Je vyučený zedník, ale v oboru nezůstal. Zamiloval se, oženil, narodil se mu syn. Manželství ale netrvalo dlouho. Proč? O tom Wolfgang nikdy nemluví. Krátce po rozvodu už ale nadále nechtěl žít ve své zemi a rozhodl se utéct. Nepodařilo se, při prvním pokusu o překročení hranic v roce 1974 byl dopaden. Pokus o útěk byl jen další trhlinou ve vztahu s rodinou. Následující dva roky strávil ve vězení. Když ho propouštěli, netušil, že se tam za čtyři roky znovu vrátí…

Život kolem něj proplouval dál a dál, ale skrytá touha po něčem lepším mu nedala spát. Scénář se bohužel opakoval, nevyšlo to ani tentokrát. Útěk, dopadení, vězení… Až v roce 1986 se na něj po dvanáctiletém snažení konečně usmálo štěstí. Pokus o útěk z Východního Německa přes československé hranice se povedl.

Wolfgang byl šťastný i nešťastný zároveň. Konečně se mu splnil jeho sen, ale za cenu ztráty minulosti. Neměl vůbec nic a napravit už nemohl ani pošramocený vztah s rodiči. Ti se totiž po jeho útěku stali rodiči politického zrádce a nesli za to důsledky. Veškeré dopisy, které Wolfgang posílal, se vracely neotevřené zpět, protože nenašly svého adresáta.

V listopadu 1989 se politický systém Východní Evropy otřásl v základech a hranice Východního Německa se otevřely. Wolfgangovi svitl plamínek naděje na shledání s rodinou. Musel si ale počkat. Své staré rodiče našel až s pomocí policie. Shledání bylo krásné, ale zároveň pro Wolfganga i bolestné, protože cítil, že už nic nemůže být stejné jako dřív. Odešel…

Wolfgang udělal to, co mnoho dalších Němců v této době. Vydal se společně se svým přítelem z dětských let na cestu napříč celým Německem. Objevoval neznámé končiny vlasti a přitom si uvědomil, že vlastně ztratil vlastní domov. Jeho novým bydlištěm se staly ulice města Schweinfurt v Bavorsku. Štěstí se na něj znovu usmálo až při osudovém setkání s životní partnerkou, která ho podle jeho vlastních slov na dlouhých čtrnáct let zachránila. Bohužel v roce 2004 zemřela. Tak velkou ránu nebyl schopen Wolfgang sám zvládnout, jeho věrným společníkem se stal alkohol. Ztratil byt, ztratil vše…

Dva roky žil v tomto beznadějném stavu, ale pak se znovu objevila jeho životní síla a vůle žít. Podstoupil terapii a účastnil se projektu pro dlouhodobě nezaměstnané lidi bez domova. Program vedla sociální pracovnice, která teď pracuje v sociálním zařízení pro lidi bez domova Heimathof Simonshof. Wolfgang zde od roku 2007 žije.

„Jsem tady spokojený,“ říká Wolfgang, ale v očích se mu lesknou slzy. Jeho rodný kraj a srdce, kterému nemůže poručit, totiž leží jinde.