CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

V roce 1999 mne skrýval můj čečenský přítel před ruskou federální armádou ve svém panelákovém bytě v jedné vesnici jižně od Grozného. Bylo to ve dnech kolem Vánoc.

Na Štědrý den se ke mně přitočil a zeptal se: „Nemáte vy křesťani z Česka dnes nějaký významný svátek?“ „Ano,“ řekl jsem, „jeden z nejvýznamnějších. Říkáme mu Štědrý den.“ „A co vy křesťané na tenhle svůj svátek jíte?“ zeptal se můj kamarád.

“Rybu,“ řekl jsem.

Asi hodinu nato můj hostitel zmizel a vrátil se až večer. V kuchyni na stole přede mne položil balíček zabalený v novinách. Rozbalil jsem ho a přede mnou ležel na kusu papíru - zavináč.

Příběh má dvě pointy. První: můj přítel odešel koupit štědrovečerního herynka do vedlejší vesnice Dubajurt. Ta byla od naší vsi oddělena ruskou frontovou linií. Můj hostitel se jí musel proplížit dvakrát: směrem tam a se zavináčem směrem zpět. Druhá pointa: přítel se jmenuje Isa. Dostal jsem tenkrát štědrovečerní večeři od samotného Ježíše. Isa je v Koránu jméno Ježíšovo.