CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Malý Jakub asi nikdy nebude psát básně. Jeho životní příběh je vlastně hodně tvrdá próza, přestože má teprve šest let. Matka a posléze i pěstouni si ho berou k sobě a pak vracejí zpět do ústavů a psychiatrických léčeben, jako by byl nějaká věc, kterou lze bez problémů odložit.

Odebráním od matky Jakubův život začal, hned po porodu byl umístěn do Dětského kojeneckého ústavu v Kyjově. Nějakou dobu pak byl v pěstounské péči ve Strážnici, ale pěstouni jej bez vysvětlení vrátili zpět do ústavu. Pak o Jakuba projevila zájem jeho matka, která si ho vzala k sobě. Starost o Jakuba ale nezvládala a odvezla do ho do psychiatrické léčebny ve Velké Bíteši.

Poté se Jakubova matka obrátila na Dětské centrum Zlín, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jakub prý se nedá zvládat, napadá sourozence, provokuje a kouše, sebepoškozuje se, ubližuje zvířátkům. Psychologickou péči a spolupráci se sociální pracovnicí na oddělení sociálně právní ochrany, kterou jí doporučili, ale nedodržovala, nechodila na schůzky. Říká, že je v těžké životní situaci, protože otec Jakuba je alkoholik.

Jenže všechno je tak trochu jinak. Jakub je na oddělení Dětského centra po celou dobu bezproblémový, bez potíží navazuje sociální kontakt, je spontánní, aktivně iniciativní, při hře má snahu zapojit i ostatní. Má velmi bujnou fantazii, především jej fascinuje svět plyšáků. S tetami vychází výborně, v jejich společnosti je spokojený a má je rád.

To vše se změní, pokud Jakuba navštíví matka. Pak začíná být podrážděný a agresivní. Matka Jakubovi nikdy neřekla, že ho má ráda, neobjala ho, ani když to udělal sám. Zdá se, jakoby ji k němu nepojilo vůbec žádné citové pouto. Je to zvláštní, protože o Jakubovy sourozence pečuje a poskytuje jim dobré zázemí. Můžeme jen hádat, co způsobilo, že pro Jakuba nechce být milující mámou.

Matka nakonec souhlasila, aby si Jakub začal vytvářet vztah k dalším náhradním rodičům, kteří jej brzy odvezou do nového domova. A on bude mít konečně někoho, u něhož najde lásku, kterou potřebuje cítit každý z nás, a děti obzvlášť… A možná pak o této lásce složí i báseň, kterou jsem zatím napsala za něho.

Jakubova báseň
Kdybych mohl…
Kdybych si mohl jako dítě vybrat,
mámu, které se chci narodit,
vím, že neváhal bych,
a řekl, že chci tu,
se kterou životem mohu šťastně jít,
se kterou mohu snít.