CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Když přišla Božena Knoflíčková na svět, psal se rok 1922. S rodinou a sourozenci prožívala krásné a idylické dětství. Ještě že člověk dopředu neví, co ho v životě čeká... Čím bude muset projít, když se narodí v Evropě před nástupem Hitlera židovské mamince. Mnozí už o tom nemohou vyprávět, protože v pekle holocaustu zahynuli. Paní Božena přežila.

Vcházím do útulného pokoje domova seniorů v Bruntále a už z dálky slyším hlasitý pozdrav babi Knoflíčkové. Vždy mě vítá s úsměvem na své vráskami poseté tváři. Život jí nadělil již dlouhých jedenadevadesát jar, nešetřil ale zároveň utrpením, bolestí a smutkem. Před sebou mám vitální stařenku, která je plná energie, zdraví a optimismu. Nelehký osud poloviční židovky ve dvacátém století, zahlédnete až v hlubokých očích této staré ženy.

Bezstarostnému životu Boženy udělal jednou provždy konec nástup Hitlera k moci. Norimberské zákony, zabavování majetku, zatýkání Židů, deportace do vyhlazovacích táborů... Nejprve odvlékli nacisté do koncentračního tábora maminku a tetu. Děti mohly zůstat v české rodině jen díky známostem otce. Slečna Božena, která byla vzdělaná a uměla velmi dobře německy, dokonce nastoupila do práce jako korespondentka v německé továrně na výrobu letadel. Když ale zjistili, že má matku židovku, dostala ihned výpověď. Úkryt našla díky dobrým lidem v Brně jako úřednice v továrně na škubání hus. Když ale německé úřady nahlásily kontrolu, musela z kanceláře ihned odejít a vydávat se za škubačku hus, aby neskončila v transportu.

Láska ale kvete za každých podmínek. V brněnské továrně se Božena zamilovala a vzápětí i vdala. Přišly děti. Konečně se zdálo, že se na ni usmálo štěstí. Ano, ještě že člověk netuší, co ho v budoucnu čeká...

Idylické manželství netrvalo dlouho. Manžel hodně cestoval za prací a paní Boženě a dětem se nevěnoval. Hledal potěšení u jiných žen a o svou rodinu se nezajímal. Babi Knoflíčková své děti vychovávala sama, sama se musela starat o syna, když onemocněl tuberkulózou. Zemřel ve stejný okamžik, kdy se dověděla, že se jí z koncentračního tábora maminka s tetou už nevrátí. Ještě že člověk neví, co ho čeká.... O život přišel za čas vlastní rukou také nevěrný manžel babi Knoflíčkové. Skočil pod kola rozjetého vlaku.

Babi Knoflíčková nedošla klidu ani teď, ve stáří. Její dospělá dcera jí dává sebevraždu svého otce za vinu. Dlouhý čas spolu kvůli této záležitosti nemluvily a i nyní je jejich vztah velmi chladný. Babi Knoflíčkovou to velmi trápí. Bude ji snad minulost pronásledovat až do konce života?

Babi Knoflíčková kolem sebe v Domově pro seniory přes to vše rozdává úsměvy, dobrou náladu a pokoj do srdcí všech lidí, kteří ji navštíví. Nevím, kde na to bere sílu. Možná ze vzpomínek na krátké prchavé okamžiky štěstí, kdy jí bylo v životě hezky a ona nevěděla, co ji v budoucnu čeká.