CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Svatba Gjurbet z Ázerbájdžánu

Sedím na pohovce v jedné ze tří místností malého domku a vedle mě se na zemi krčí dvacetiletá dívka jménem Gjurbet. Je ve věku, kdy už by měla myslet na vdavky. Když ale dojde řeč na manžela, Gjurbet posmutní. Podle ázerbájdžánských zvyků jí manžela najdou příbuzní nebo si ji nějaký muž vybere sám. Gjurbet má jediné právo - poslechnout a vdát se.

O tatínka přišla Gjurbet ještě jako malé dítě. Zemřel na tuberkulózu, tak jako její malý bratr. Nemocná byla i Gjurbet, její další bratr i dvě starší sestry, ale podařilo se jim přežít. Bylo to pro celou rodinu opravdu těžké období. Zvláště když roli otce převzal podle místních zvyků strýc Gjurbet, který bydlí hned vedle.

Obě sestry Gjurbet jsou již provdány. Nejstarší dostala před čtyřmi roky muže, kterého předtím znala jen z telefonátů a dopisů. Nyní mají tříletého syna a většinu času pobývají v domě spolu s Gjurbet, matkou a bratrem. Malý domek je neustále plný lidí, kromě široké rodiny často přicházejí také sousedé a život se tady neobejde bez neustálého křiku a hádání.

Nejvíce se ale křičí po nejmladší Gjurbet. Strýc ji drží velmi zkrátka. Vše špatné, co se v rodině stane, odnese Gjurbet. To ona dostane vyhubováno a nařezáno, to ona je neustálým terčem útoků, to ona musí vše snášet a pak tiše plakat v koutě. Strýc je islámského vyznání a Ázerbájdžánec srdcem i duší, a tak vyžaduje, aby Gjurbet striktně dodržovala všechny místní zvyklosti. Nesmí se dívat na muže, nesmí nosit oblečení, které se jí líbí, nesmí mít svůj telefon nebo chodit do restaurací. Nemůže si sama vybrat manžela, musí prostě jen čekat, až se bude někomu líbit ona. Ten někdo pak požádá rodinu o svolení ke svatbě. V horším případě jí ale manžela vyberou matka se strýcem a svatba bude pro oba zúčastněné nechtěná.

Proto je Gjurbet tak smutná, když se začne mluvit o vdávání. Bojí se, že jí muže stejně jako sestře „přidělí“ bez jejího souhlasu. Bojí se, že se nikdy nevymaní ze strýcova vlivu a nikdy neokusí pocit svobody a štěstí. Svůj kámen tedy položím do Sochy příběhů za tuto mladou dívku, aby měla v lásce i životě více štěstí, než většina ázerbájdžánských žen.


Vendula Zapletalová
květen 2014