CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Šíleně pršelo a já už dvě hodiny hledala v Bukurešti restauraci, kam jsem slíbila přijít na akci sousedské iniciativy, hnutí, které učí občany prosazovat u lokálních politiků své zájmy. Když jsem restauraci konečně úplně zmoklá a s obrovským zpožděním objevila, měla jsem všeho právě tak dost. A už vůbec jsem nečekala, že bych tady mohla potkat tak zajímavou dámu.

Marina Dragu vyzařuje neuvěřitelnou energii, přestože už je jí pětaosmdesát. Překvapila mě svou perfektní angličtinou. Narodila se v meziválečném období, otec byl válečný hrdina z první světové války a rodina měla v Rumunsku dobré postavení i zázemí. Rodiče velmi dbali na vzdělání, a tak Marinu

i její sestru poslali na francouzskou internátní školu, díky čemuž mluví kromě angličtiny plynně také francouzsky. Na vysoké škole studovala s výbornými výsledky biologii, vzpomíná ale, že to nebylo jednoduché, protože ji komunistický režim diskriminoval kvůli jejímu původu. Tahle dáma je ale neuvěřitelně cílevědomá a emancipovaná a v životě to mnohokrát prokázala.

Jednou po cestě do zaměstnání měla nepříjemný pocit, že ji sleduje jakýsi neznámý muž, několikrát se na něj dokonce obořila, ať ji nechá být. Jaké bylo její překvapení, když nakonec společně vstoupili do institutu, kde pracovala, a ředitel je představil jako budoucí kolegy! V tu chvíli z toho nebyla příliš nadšená, to ale netušila, že se za onoho muže brzy provdá a stráví s ním šťastných sedmapadesát let. Hodně cestovali, na Českou republiku vzpomíná jako na nejlepší zemi bývalého sovětského bloku. Když manžel zemřel v důsledku Parkinsonovy choroby, nastaly Marině velmi těžké časy. Samota pro ni byla největším trestem. Těžké období jí pomohla překonat dcera Silvia, která se k ní nastěhovala.

Ve čtvrti Lacul Tei, v níž paní Dragu žije, je velký park s krásným jezírkem. Město se o něj ale příliš nestaralo – ubývalo vody, přibývalo špíny. Do boje za jeho záchranu se pustili místní lidé, sdružení v sousedské občanské iniciativě. Pomoc bioložky se jim velmi hodila a tak se paní Dragu za pomoci organizace CeRe, která učí lidi občanské angažovanosti, spolu se sousedy zasloužila nejen o záchranu jezírka, ale posléze i o mnoho dalších pozitivních změn ve své čtvrti. Organizace CeRe dokazuje, že i obyčejní lidé a občané mají sílu měnit věci, které se zdají být neovlivnitelné. A nejen to – umí také lidi vyvádět ze samoty a dávat jim skrze práci pro druhé vědomí užitečnosti.

Mezi daty našich narození je rozdíl pouze dvou dnů, spojuje nás toho ale daleko více: hudba, láska k zvířatům, České republice, pohled na svět... Několikrát jsme se setkaly, vyměnily si adresy a slíbily, že zůstaneme ve spojení. Paní Dragu je nemocná, nedávno jí lékaři diagnostikovali nádor. Na operaci ovšem nepřistoupila a začala s alternativní léčbou. Já ale vím, že budeme ve spojení stále, protože na tuto energickou aristokratku budu vzpomínat celý život.