CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Obrázek s motýlem v rukou krásné Isabel

Krásná devatenáctiletá Isabel stojí v klaunovském přestrojení a s namalovaným úsměvem před malým klukem. V rukou drží obrázek s nakresleným motýlem. Chlapeček jí ho nakreslil, aniž by tušil, že právě motýl je jejím nejoblíbenějším tvorem. Říká jí, že i ona je jako motýl, poletuje kolem smutných lidí a snaží se jim v roli nemocničního klauna v jedné mexické nemocnici vykouzlit úsměv na tváři. Ať ji to stojí jakékoliv úsilí, snaží se vždy vyvolat radost, a to i v těch nejsmutnějších chvílích. Chlapeček dobře ví, o čem mluví. Má rakovinu.

Isabel měla těžké dětství. Narodila se do velké rodiny, společně se sestrami ale vyrůstala v péči otčíma. Bití bylo na denním pořádku a bylo ho den ode dne více. Jednoho večera otčím v alkoholovém opojení přiložil matce ke krku nůž. Vystrašená děvčata, která celé scéně přihlížela se vzrůstající hrůzou v očích, nakonec dostala odvahu zakročit a násilníkovi se postavila. Matce tím zachránily život, ale také otevřely oči. Ze smutného místa, které se stejně nikdy nedalo nazvat domovem, utekly a rozhodly se začít znovu a jinde.

V tu dobu zažívala Isabel krátký čas štěstí. Navštěvovala novou školu, získala nové přátele. A také prožívala první lásku. V pouhých patnácti letech se zamilovala do staršího chlapce, který na ni čekal každé ráno před školou i po škole, nosil jí květiny, obdivoval její krásu a sliboval společnou budoucnost. Která dívka by takto omamnému kouzlu první lásky odolala? Ale každé okouzlení má svůj vyměřený čas, mnohdy až příliš krátký. Když Isabel zjistila, že je těhotná, neváhala ani minutu a vypravila se za svým milým, aby naplánovali společný život. Za dveřmi, na které zaklepala, ji ale nečekalo radostné uvítání. Vše byla jedna velká lež. Její milý už ženu má, nemiluje ji a nikdy milovat nebude tak jako Isabel, ale mají děti a nemůže ji opustit. Žádná společná budoucnost nebude.

S podporou se Isabel nesetkala ani doma u matky a sester. Nemůže být přeci svobodnou matkou, ve vesnici by hanba dopadla na celou rodinu. Navíc žena samotná nemá v Mexiku šanci dítě uživit. Nejlépe, když se ho zbaví, dokud je ještě čas. To ale Isabel odmítla, své dítě chtěla a chtěla také dokázat, že je dokáže zabezpečit. Rodinnému verdiktu se vzepřela a utekla. Přístřeší našla u strýce, on jediný ji neodsoudil a nabídl útěchu a místo k domovu, když se objevila před dveřmi jeho restaurace a s pláčem mu vypověděla celý příběh. On jediný ji po celý čas těhotenství podporoval. Když se ale Isabel jednoho rána probudila a šla strýce pozdravit, našla ho ležícího na zemi. Stačil jediný pohled a věděla, že již není mezi živými. Nechal ji tu samotnou.

Isabel nezbylo než se vrátit domů. Udobřila se s matkou a porodila malého chlapečka. V ten čas se rozhodla, že dá své strastiplné minulosti význam, že vše zlé, co se jí během života událo, přetvoří v něco smysluplného a dobrého. A tak svůj čas věnuje krom svého dítěte také dobrovolné práci s dětmi s rakovinou a v roli nemocničního klauna hraje nejen veselé scénky, ale také s dětmi upřímně hovoří o životě a smrti. Dělá toho ale mnohem více - pomohla například založit a vybavit dětský domov pro odložené novorozené děti, navštěvuje místní komunity a významně podporuje postavení žen v mexické společnosti. Machismus je tu velmi silný a některé ženy ani netuší, že mají stejná práva jako jejich muž. Isabel hovoří nejen s těmito ženami, ale i s muži, a snaží se vysvětlit, že na pracující ženě není nic ostudného, ba naopak.

Chlapec, který jí nakreslil motýlka, druhého dne zemřel. Isabel má jeho poslední obrázek schovaný. Slouží jí jako obrovská inspirace pro další práci. Isabel je opravdovým hrdinou našeho světa. Věří, že na tomto světě nežijeme sami pro sebe, ale pro druhé. A každý z nás může pomoci změnit svět k lepšímu. Tak se do toho dejme, protože i náš čas je omezený, stejně jako ten motýlí.


Kristýna Poláková
duben 2014