CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

„Zrovna jsme kouřili cigaretu. Já, Miri a Šahíd. Najednou jsem ucítil silnou bolest v ruce. Podívám se a udělá se mi špatně. Přes oblečení prosakuje moje krev. Miri leží vedle na zemi. Nehýbe se. Pod ním je kaluž krve.“ Eldar zatíná čelist a v očích se mu odráží smutek a bolest, na kterou nikdy nezapomene.

„Bylo mi ze všeho tak strašně špatně. Když jsi ve válce, stačí ti denně jeden plátek chleba. Víc nepotřebuješ. Všichni pohubnou, není to tím, že bychom neměli co jíst. Prostě nemůžeš, jak je ti špatně. Pořád musíš být ve střehu, nevíš, kdy si tě zaměří sniper. Pak jsem se plazil, dokud jsem neuviděl nejbližší zákop. Tak jsem spadnul a nehýbal se. Přišel ke mně velitel a křičel na mě, ať se vzpamatuju. Dal jsem si ten svůj chleba a šel na službu. Každý bráníme sedmačtyřicet metrů hranice. Je to jen pustina s několika stromy. Musíš být pořád v pozoru, abys byl co nejmíň vidět.“

Je mu třiadvacet, jmenuje se Eldar. Jako každý kluk v Ázerbájdžánu se musel v osmnácti podřídit státu a jít do armády. Jenže tady znamená armáda válku. Kdo je v armádě a nemá navíc pár tisíc dolarů na úplatek, který by mu zajistil bezpečné místo v kanceláři, musí jít bojovat s Arménií vleklou válku o Náhorní Karabach. Z Eldarova ročníku odvedli 320 kluků. Vrátila se menší polovina, skoro všichni s nějakým zraněním. „To, že máš fyzické zranění, neznamená skoro nic. Jde s tím žít normálně. Ale co psychika? Nikdo se z tama nevrátí psychicky v pořádku. Každý zažije nepopsatelné a smutné okamžiky.“ Eldar popisuje, jak se po návratu do rodného Baku změnil. Pronásledovaly ho silné záchvaty zuřivosti a vzteku, které ho v lehčí formě přepadávají dodnes. Některé jsem zažila sama. Zaťaté pěsti, ztuhlá zrudlá tvář… Jsou to už dva roky, co se vrátil, ale stále nemůže spát. Kouří jednu cigaretu za druhou.

Můj příběh je věnován Eldarovi. Věřím, že v bitvě s válečnými nočními můrami zvítězí. Zatím se o sebe dokázal vždycky postarat sám, našel si práci a umí si na sebe vydělat. Přesto by chtěl odejít někam daleko, nejlépe do Londýna, a začít tam od začátku. Jako nový člověk, který by mohl zapomenout, že si nejkrásnější léta jeho života vzala válka.