CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Když přišel Marian Kuffa na svět, slavilo se právě narození Ježíše Krista. Na Vánoce 24. Prosince 1959 se k němu modlily Marianova maminka, babička i teta, aby malý Marian, který dostal těžký zápal plic, nezemřel. Ale Bůh měl ještě s Marianem své plány.

Marian Kuffa vyrůstal se čtyřmi sourozenci v Kežmarku, blízko Tater. Maminka byla učitelka, ale v časech komunismu to neměla jakožto katolička, která se ke své víře vždy veřejně hlásila, vůbec lehké. Pomoc nenalézala ani u manžela, který byl agresivní alkoholik a nijak ji ani děti nešetřil. Marian vždy toužil mít ženu a dceru. Prosil Boha, aby mu dal jako první dítě dceru, u dalšího potomka to je jedno, ale jako první chce mít dceru. Od mládí se velmi zajímal o horolezectví, koně, pušky a karate. Vystudoval gymnázium a později Vysokou školu zemědělskou. Měl přesný plán do budoucna, našel si práci u horolezecké služby, chystal se postavit dům, do kterého by si později přivedl ženu.

Jeho plány a s nimi celý další život se změnily během jediného dne.

Během výstupu na Gerlachovský štít se s Marianem Kuffou utrhl kus skály a následoval dvacetimetrový pád. O jeho život bojovalo šest záchranářů déle než dvanáct hodin. Přežil napůl zázrakem a během pobytu v nemocnici měl dost času vážně přemýšlet o smyslu svého života. A náhle pochopil, že do manželství nepatří, protože ho Bůh volá do kněžské služby. Vzdal se horolezectví, koní, karate i snů o manželce a dceři a vstoupil do kněžského semináře. Bylo mu třicet let.

Hned na počátku studia šel za biskupem a požádal ho, aby mu přidělil starou faru v Žakovciach. Chtěl tu vybudovat zařízení pro tělesně handicapované. Biskup byl velmi překvapený, jelikož fara byla velmi stará a pršelo do ní, ale přesto Marianovi dovolil, aby ji ve volném čase jezdil zvelebovat. Během oprav začali na faru přicházet jeden za druhým muži, kteří neměli kam jít, převážně bývalí vězňové a kriminálníci. Marian Kuffa pochopil, že bezdomovci jsou ve společnosti problémem, před kterým všichni zavírají oči. Když pak po dokončení studia opravdu dostal faru v Žakovciach, začal se starat právě o ně. Ve třech pokojích žil s šestapadesáti muži. Fara byla stále ve velmi špatném stavu, všude běhali potkani, chyběly peníze na obživu početné skupiny bezdomovců. Denně musel řešit krvavé bitky mezi klienty, často volal sanitku, zasahovala policie. Když byla na Slovensku vyhlášena amnestie, měl Marian Kuffa dojem, že všichni vězni přišli k němu.

Tak to trvalo dlouhé roky, během kterých spolu s klienty postupně budoval další objekty a na základě získaných zkušeností nastavil pevná pravidla, která fungují dodnes. Muži v této komunitě začali postupně hospodařit, chovají kozy, ovce, krávy, koně, kačeny, slepice, prasata i pštrosy, obstarávají pole, pěstují zeleninu a ovoce, chodí do lesa na dřevo, pečou chleba a vyrábějí hračky.

Inštitut Krista Velkňaza, který otec Marian Kuffa v Žakovciach založil již před čtyřiadvaceti lety, se za tu dobu rozrostl do velkého areálu. V současnosti se stará o 260 klientů, mezi kterými jsou bezdomovci, bývalí vězni, prostitutky, tělesně postižení, ženy v nouzi a matky s dětmi. Již si zvykl na každodenní konflikty a stresy s policií, úředníky, soudy či politiky. I přes všechny těžkosti jeho Inštitut stále roste, přistavují se zde nové budovy a chystá se výstavba sýpky a hřiště pro děti. A jak se bude Inštitut vyvíjet dále? „Moje plány nikdy nevyjdou, ale Boží plány vyjdou vždy, proto já už neplánuju nic a nechávám plánovat Boha,“ odpovídá s pokorou Marian Kuffa.

Setkání s tímto člověkem mě velmi obohatilo. Tak jako spousty dobrovolníků, pracovníků, návštěv a také stovky klientů, kteří si širokého srdce tohoto muže mnohdy neváží a pohrdají jím. Přeji panu faráři Marianu Kuffovi, muži, který celý svůj život daroval chudým, ztraceným, hladovým a především Bohu, aby byl nadále tak silný, moudrý a statečný, jak jsem ho poznala, a aby dál pokračoval v naplňování Božího plánu.