CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Walter z Ugandy a jeho pohádka bez šťastného konce

Je mu čerstvě devatenáct a vypadá jako normální ugandský kluk. Hubený, menší postavy, krátké vlasy. Na první pohled ničím výjimečný. Ovšem až do chvíle, než s vámi začne mluvit. Přestože má za sebou jen sedm tříd základní školy, za jeho výřečnost by se nemusel stydět ani vysokoškolák. Hned po prvních slovech poznáte, že je hluboce věřící. Tak hluboce, až to překvapí a zabolí.

Walter pochází ze severní Ugandy, z malé vesnice jménem Abia. Jeho dětství je střelba, masakrování, krev, prach, utečenecké tábory a únosy dětí, které se měly stát nemilosrdně vraždícími následovníky armády Božího odporu Josepha Konyho. Dětství Waltera se neslo ve znamení nikdy nekončícího strachu z rebelů.

I když se běsnění rebelů po čase přesunulo za hranice Ugandy, Walterův život nebyl o moc lehčí. Po smrti maminky si jeho otec našel novou ženu. Macecha neměla ráda Waltera ani jeho pět mladších sourozenců. Je to příběh jako z pohádky, jen nemá šťastný konec. Macecha sice rodinu po nějakém čase opustila, vystřídali ji však další, ještě krutější společníci – bída a hlad. Walterova desetiletá sestra musela shánět jídlo pro celou rodinu. Spát chodili hladoví, ráno hladoví vstávali – a pak znovu a znovu... Otec rodiny byl stále zoufalejší.

A pak přišla ta vize. Walter viděl Ježíše, který ho povolával k misijní činnosti. Těžko říci, zda otec jeho vizi věřil, nebo jen využil situace, aby se zbavil jednoho hladového krku. Ať tak či onak, Waltera poslal do vzdáleného distriktního města, aby si sám našel práci a šířil víru. Bez náhradního oblečení, bez peněz, bez jídla.

A tak je Walter tady. Na ulici. Snažil si najít práci, zaměstnavatel však neplatil. Živí se tedy jak může. Denně myslí na otce a sourozence, s nimiž ztratil kontakt. A mluví s lidmi o Bohu. Mluví s nimi tak často, že se mu už většina vyhýbá. Ale on přesto zůstává. Na cestu zpět nemá peníze. Neodvažuje se vrátit bez podpory, kterou slíbil zajistit rodině. Tak tu prostě je. A čeká, co přijde.


Lucie Chladová
květen 2013