CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostřelený deník Feresthy z Afghánistánu

Vysoká štíhlá postava, dlouhé hnědé vlasy, velké tmavé oči, snědá kůže, jako by se právě vrátila z dovolené... Vždyť to je herečka Rachel Weisz, představitelka mladé archeoložky ze slavného hollywoodského filmu Mumie a současná partnerka asi nejpopulárnějšího Jamese Bonda Daniela Craiga! Tak co dělá tady, v rotterdamské kanceláři pastoračního a sociálního střediska Wijkpastoraat?

Přesně to mi proběhlo hlavou, když jsem Feresthu Zirai viděla poprvé. Ve skutečnosti nebyla žádnou hollywoodskou hvězdou, ale stejně jako já studentkou na stáži. Po čase jsem se od ní však dověděla, že její dosavadní život byl tvrdší než kdejaké filmové drama. Svědčí o tom i deník jejího otce, který má mnoho let po jeho smrti stále schovaný.

Ferestha se narodila před dvaadvaceti lety v Afghánistánu a žila s rodiči a čtyřmi sourozenci poklidný život na maloměstě. Feresthin otec byl vlivný politik, kterého ve městě všichni znali, protože se zasazoval o zlepšení životních podmínek pro afghánské obyvatele. Jednoho večera se malá Ferestha s ostatními chystali v klidu povečeřet, když matka zaslechla na zahradě podivné zvuky. Feresthin otec se vydal zjistit, co za nimi vězí. Pak se ozval výstřel, druhý, třetí… Celkem jich zaznělo devět. Matka popadla děti a běžela se s nimi ukrýt do tajného pokoje, který měli v domě vybudovaný pro případ ohrožení. Ferestha ještě stačila zahlédnout zastřeleného otce, ležícího v trávě na zahradě.

Ačkoli afghánská policie po vrazích pátrala, nikdo nebyl dopaden. O životy ale začalo jít i rodině Feresthy, museli se skrývat a co nejrychleji opustit zemi. Nejprve odjeli do Pákistánu, po několika měsících se přesunuli do Íránu a po čase se na chvíli vrátili do Afghánistánu. Feresthina matka zde navázala kontakt s nejlepším přítelem zavražděného manžela, který jim pomohl získat pasy a bezpečně se dostat ze země.

A tak jsou nyní v Nizozemsku. Feresthina matka se znova provdala za Holanďana, děti se naučily jazyk a žijí tady poklidným životem už osmnáct let. Ferestha, z níž se stala silná, ambiciózní, přátelská a upřímná mladá žena, je celým srdcem Holanďanka a studuje sociální práci. Po studiích by chtěla odjet na rok do USA zlepšit si angličtinu a poté do Afriky, kde se chce zasazovat o zlepšení života a práv afrických žen.

Ferestha má můj soucit a hluboký obdiv. Ještě nikdy jsem se nesetkala s někým, kdo by uměl otevřeně a bez slz hovořit o tak strašné události, jíž byl svědkem. Naše setkání bylo pro mě nesmírně přínosné. Dvě dívky, studující sociální práci, každá z jiné země, z jiné kultury – a přesto se společným cílem. Svůj kámen proto budu do Sochy příběhů vkládat tak trochu jako náš společný talisman. Na malou chvíli nás osud spojil dohromady, abychom se pak rozešly zase do různých koutů světa se stejným posláním - pomáhat druhým. Díky tomu už o ní budu navždy vědět, o mé kamarádce z Afghánistánu, která dodnes uchovává deník, který její otec nosil celý život v kapse na prsou. Deník, který byl onu osudnou noc prostřelen jednou z devíti vraždících ran.


Klára Bogarová
duben 2013