CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Patrik je mladičký olašský Rom z Prostějova. Ztělesňuje vše, co olašské Romy, do jejichž uzavřeného světa je velmi náročně proniknout, charakterizuje. Je sebevědomý, lehce nadřazený, jako by pro sebe automaticky předpokládal jistá nezpochybnitelná privilegia. Rodinné vztahy jsou mu nade vše. Něčím se ale přece jen od svých vrstevníků liší: je velmi bystrý a inteligentní. Kdo ví, kdyby vyrůstal v jiném prostředí, možná by jeho životní příběh neměl tak špatný průběh a nedobrou perspektivu...

Zatímco Patrikovi kamarádi nemají žádné záliby a čas tráví poflakováním a řečmi o ničem, on vás ihned zaujme jakousi zvláštní důstojností. Je chytrý a dá se s ním mluvit na úrovni. Možná kdyby vyrůstal v jiném, podnětnějším prostředí… Kdo ví. Patrikova celá rodina ale sedí v kriminále: rodiče, sestra i další příbuzní. Většina je závislá na pervitinu či heroinu.

Ostatní olašští Romové si v organizaci, kde jsem trávila praxi, žili ve svém vlastním světě - hráli různé hry, soutěžili v ping pongu. Patrik ne. On jediný za námi přišel, posadil se, chtěl si povídat o všem možném. Jeho pohled byl lehce podezřívavý, trochu vychytralý, přidrzlý, ale přesto spolupracoval.

Patrik je jeden velký chodící problém. Ve škole se mu nedařilo, nejspíše proto, že se odmítal přizpůsobit jakýmkoliv pravidlům. Každý příkaz ho dráždil. Vždyť podle romských měřítek je už dospělý! Začal kouřit marihuanu, chytil se špatné party. I když, možná tu špatnou partu vytvořil on sám. Ze vzdoru? Kdo ví...

Začal krást a přepadat lidi. Zanedlouho narazil, když s partou zmlátil a okradl vojáka. Skončil ve vazbě, ve čtrnácti letech poprvé. Když o tom vypráví, nestěžuje si, ačkoli v cele prožil Vánoce i Silvestr. Tak to často bylo u jeho blízkých, tak je to přece normální... Na dramatický tón jeho hlasu a kývání hlavy se nedá zapomenout, stejně jako na uhrančivé černé oči. Přes mladý věk vypadal jako člověk, který se již smířil se svým nezvratným osudem. Možná to byla jen póza, aby byl zajímavý. Kdo ví… Z vazby vyšel loni na dvouletou podmínku. Netrvalo dlouho a s partou zmlátil bezdomovce. Opět následovala vazba, ale po ní už vězení. Patrik skončil tak jako všichni jeho blízcí za mřížemi.

Může zato jeho prudká a vznětlivá povaha? Nebo něco špatného přímo v něm? Byl by jeho životní příběh jiný, kdyby celá rodina nebyla závislá na drogách a neseděla ve vězení? Kdyby měl jiné vzory, kdyby vyrůstal jinde, změnilo by se něco? Kdo ví... Až vyjde z kriminálu, bude mu něco kolem devatenácti let. Co bude potom? Kdo ví, kdo ví...