CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Vysoký muž v černém elegantním kabátě a s velkým černým kloboukem v ruce se právě nadechuje k další vtipné historce. Všichni kolem, včetně mě, mu nadšeně a se zájmem visí na rtech. Vypadá to tady díky hlasité zábavě jako v baru, ale ve skutečnosti jsme v komunitním centru nizozemského města Utrecht uprostřed jedné z nabízených služeb, totiž společného oběda. Za maskou komika, který baví celou zdejší společnost, se však skrývá ta nejchytřejší a nejváženější osoba, jakou jsem měla tu čest potkat. Nebo byste tady snad čekali biskupa?

Jan de Kok mi láskyplně ukazuje zažloutlou fotku svého pradědy a otce před rodinným domem v Den Haagu. Těžko uvěřit, že tento muž se zálibou ve filatelii („Věděla jste, že na moskevském vydání české známky z roku 1945 je vyobrazen T. G. Masaryk?“) se původně měl stát po otci haagským obchodníkem se zeleninou. Utekl však studovat na gymnázium a bylo rozhodnuto. „No a potom jsem šel studovat teologii, až jsem se stal biskupem,“ překvapuje mě svým skromným konstatováním pan de Kok.

A tak místo toho, aby prodával zeleninu, se věnoval a stále ještě věnuje v hodnosti biskupa mladým lidem. Místo pokrmu fyzického jim dodává stravu duchovní. Tohle poslání ho zaměstnává po všechen volný čas, přesto si občas najde chvilku i na další vášeň - historii. Před čtyřmi lety, ve svých osmasedmdesáti, vydal odbornou knihu o františkánské komunitě v Nizozemsku.

„Ano, nejen chlebem živ je člověk,“ odpovídá s úsměvem na otázku, čím jsou pro něj společná obědová setkání v komunitním centru, „ale když já tak rád jím. A líbí se mi, že v tom nejsem sám.“