CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Na počátku praxe mi chtěl mentor dopřát možnost trochu poznat Cambridge. Kromě toho mě také hodlal seznámit se svým dlouholetým přítelem a bývalým učitelem Peterem a proto se rozhodl, že obě věci spojí. Čekala mě tedy procházka městem s pětasedmdesátiletým sociálním pracovníkem v důchodu. Popravdě jsem si od toho moc neslibovala...

Když jsem ale poprvé uviděla starého muže s vřelým úsměvem a milým pohledem, pochybnosti hned opadly. Úkolu průvodce se Peter zhostil skvěle - ukázal mi historická místa, zajímavé budovy, typické studentské koleje i muzea. Zašli jsme na šálek čaje a povídali si o představitelích různých filosofických směrů, politických režimech v České republice a Velké Británii a svých postojích k nim. Peter byl velmi otevřený a bylo snadné si ho oblíbit. O tom, co vše má za sebou, jsem se dověděla až později od mentora a velmi mě to zarazilo a rozesmutnilo. Chodívali jsme pak k Peterovi na večeři, povídali si, smáli se... Nakonec jsem ho požádala, aby mi vyprávěl svůj příběh.

Peter studoval sociální práci, titul však nikdy nezískal. To mu ovšem nebránilo v předsevzetí pomáhat. Nejprve pracoval pro organizaci, poskytující péči lidem s mentálním handicapem, pak s lidmi s poruchami učení a zapojoval se i do řady dalších aktivit v sociální práci. Jeho život, do něhož mezitím vstoupila manželka, však čekaly těžké zkoušky.

První ránu přinesla vážná automobilová nehoda. Peter utrpěl poškození mozku, jehož následkem byly traumatické stavy. Po úrazu už nebyl schopen podávat v práci potřebný výkon. Mnozí by rezignovali, Peter to pochopil jako výzvu a s manželkou založil organizaci Headway, která poskytuje speciální služby a podporu lidem s poškozením mozku a také členům jejich rodin.

Vzápětí však přišla zdrcující zpráva. U Peterovy manželky objevili lékaři rakovinu. Peter, který chtěl být do konce s ní, odešel ze zaměstnání a o svou ženu pečoval do poslední chvíle. Smrt milované ženy jím silně otřásla. Aby se zotavil, nastoupil znovu do práce. Pocuchaná psychika se ale začala ozývat – stále častěji se stávalo, že se Peter při řešení různých situací s klienty rozplakal nebo dával své emoce příliš najevo. Ze zaměstnání proto musel odejít. Náhle se ocitl sám, v depresích, starý, zbytečný. Z profesionálního sociálního pracovníka s mnoha životními zkušenostmi se stala troska. Najednou zakoušel sociální práci z druhého pohledu – jako příjemce sociální služby.

V jeho věku už bylo těžké najít práci. Peter se začal smiřovat s údělem nezaměstnaného. Říká se ale, že čert vždy přikládá na tu větší hromádku utrpení... Peterovým trápením ani teď neměl být konec. Lékaři našli rakovinu i u něj. Kdo z nás by se po tom všem nevzdal, nezanevřel na svět, který se mu zhroutil! Ale Peter opět ne. Stal se dobrovolníkem v oblasti sociálního brokerství, tedy vzájemné podpoře lidí s podobnými osudy, kde je velmi platný také díky svým předchozím kontaktům. Pomáhat začal také lidem s demencí.

Je úžasné se na Petera dívat, jak po všem, čím si musel projít, stále s úsměvem na tváři a plný energie jezdí do práce na kole. Život plný smutku se mu vepsal do tváře, stále bojuje s nemocí, bolestmi i depresemi. Ale přesto každé ráno znovu vstane, protože ví, že ho potřebují lidé, kterým dobrovolně věnuje svůj čas. Když se ohlédne, vidí za sebou kromě velkého utrpení také léta tvrdé dřiny a mnoho úspěchů. A když se dívá dopředu, ví velmi dobře, že každý další den, kdy může pomáhat ostatním, je pro něj obrovským darem.