CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jak si pan Rudolf podal ruku s Janem Pavlem II.

Stojím v pokoji pana Rudolfa a nevěřícně koukám na obrázek na zdi. Pan Rudolf, uživatel pečovatelské služby, kde jsem právě na praxi, si na fotografii podává ruku s Janem Pavlem II! To asi musel být velmi vzdělaný a vážený muž na hodně vysokém postu, když si potřásá pravicí s dnes již blahoslaveným papežem, říkám si. Ale ono je to jinak.

Jaký byl život stařičkého a neuvěřitelně láskyplného a pokorného pana Rudolfa doopravdy? Na svět přišel před dlouhými devadesáti pěti lety v Olšanech. „Narodil jsem se do špatné doby,“ začíná vzpomínat. Pan Rudolf byl vychován v hluboce věřící rodině, která vlastnila pekařství a obchod. V roce 1942 se oženil a plánoval šťastnou budoucnost.

Tu ale zastavil rok 1948. K moci přišli komunisté a rodina dostala cejch kapitalistů a vykořisťovatelů. Nastaly zlé časy. Pan Rudolf odmítal vstoupit do komunistické strany a stále se hlásil ke své víře a katolické církvi. A tak byla jeho rodina totalitním státem šikanována. Všichni si za ta dlouhá léta vytrpěli pro své postoje své. Pan Rudolf vystřídal nespočetné množství zaměstnání. Z každého si ale snažil vzít to dobré. Tak to šlo rok za rokem až do listopadu 1989, kdy komunistický režim konečně padl..

A jak se pak Rudolf potkal s papežem Janem Pavlem II? V roce 1995 byl zaměstnán jako vrátný Arcibiskupského paláce, kde byl při své návštěvě České republiky Svatý otec ubytován. Při návratu ze setkání s mládeží na Svatém kopečku při vstupu do budovy se Jan Pavel II. zastavil také u vrátného pana Rudolfa, podal mu ruku a prohodil s ním několik slov plynulou češtinou. „To, co z něj vyzařovalo, se nedá popsat,“ vypráví pan Rudolf. Celý život byl věrný své víře, které se nevzdal ani za cenu mnoha desetiletí ústrků a pronásledování. Teď za to byl odměněn setkáním se Svatým otcem.

Možná v životě toužíme po úspěšné kariéře, významném postu v zaměstnání. Ale důležitější je vytrvat v tom, čemu věříme. A pak se stane, že nás potká nezapomenutelný zážitek třeba i na místě vrátného.


Terezie Káňová
listopad 2012