CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Strašná nejistota mladičké Isabelle z Dánska

Chodila jsem po místu své praxe v dánském městě Holbæku a stále přemýšlela, který z mnoha pestrých životních osudů, se kterými se zde setkávám, mám sepsat. Po čase jsem zjistila, že jeden z nich mám vlastně celou dobu přímo před očima.

Rodina, u které bydlím, má kromě své vlastní dcery v pěstounské péči ještě jednu duši – třináctiletou Isabellu. Isabelle je tichá a plachá dívenka, která ve vás ihned vzbudí touhu obejmout ji kolem ramen. Snad pro její velká, důvěřivá kukadla, která v sobě skrývají nezodpovězenou otázku. Snad proto, že za každým úsměvem ihned sklopí oči. A především proto, že se na ní přece jen podepsalo její těžké dětství. Chová se zkrátka jinak, že byste očekávali u třináctileté puberťačky.

Isabella má dva mladší bratry, ale ani o ně se jejich matka, alkoholička a notorická lhářka, nedokáže postarat. Všichni tři žijí v různých pěstounských rodinách a jako rodina se mohou potkávat pouze o víkendech. Tedy – mohli se donedávna potkávat, protože jejich matka způsobila opilá scénu a pěstouni a sociální pracovníci schůzky s ní zakázali. A tak už si nemohou dovolit ani tyto občasné společné chvilky.

Nevím, co Isabella prožívá, nemluvíme o tom. Ale stačí ji vidět uplakanou a vyděšenou a nemáte daleko k tomu, abyste její matku odsoudili i vy.

Ve své nové rodině se ale má Isabella dobře. Má skvělou výchovu a dobré zázemí, které jí snad pomůže překonat trpké zkušenosti. Nad vším tímto klidem se ale vznáší stálá nejistota. Kdo Isabelle zaručí, že to tak bude stále? Kdo jí slíbí, že i po řadě let, prožitých v klidu a pohodě nové rodiny, se její biologická matka nerozhodne přestěhovat a vzít děti sebou? Nikdo na světě, včetně úřadů, s tím nic nenadělá. A Isabella bude muset přetrhat všechny tak těžce navázané vztahy a vrátit se do světa nejistoty, nesplněných slibů a alkoholu.

Ani já nemůžu nic víc, než jí přát, ať dobré zkušenosti jejího současného života převáží. A také doufat, že nic ze zlé minulosti už nebude moci ovlivnit její budoucnost.


Michala Volková
duben 2008