CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Malý Csabo z Rumunska s velkým úsměvem a děravými ponožkami

Chlapeček malého vzrůstu se nebojácně rozbíhá proti soupeři, asi o dvě hlavy vyššímu než je sám. V očích mu jiskří odhodlání a nadšení. Jeho cíl už je blízko, kdo ví, kdo tento souboj vyhraje?

Když jsem ho viděla poprvé, seděl za stolem a nad něčím bezradně dumal. Tiše jsem si přisedla, abych se podívala, čím se zabývá. Byl to úkol do matematiky. I když opakuje první třídu a s počítáním nemá až takový problém, touží po pozornosti a zájmu druhých. Pomohla jsem mu úkol vyřešit. Široce se na mě usmál a nastavil mi ruku na „parťácké“ plácnutí. Sbalil si sešit do svého ušmudlaného a roztrhaného školního batohu a rozběhl se za ostatními kluky.

Se svým malým vzrůstem se mezi nimi skoro ztrácel, ale rozhodně nebyl přehlédnutelný. Pobíhal sem a tam v pruhovaném svetříku, špinavém a zašlém, kalhoty mu padaly a na obou ponožkách měl obrovské díry. Vůbec nic si z toho nedělal. Stále se usmíval.

Život ho už od dětství staví do role dospěláka, který je schopen se o sebe starat. Proč by si nemohl užívat klidného a bezstarostného dětství? Situace, do které se rodíme, si nevybíráme. Ani Csabo neměl na výběr. Se sourozenci, sestřenicí, bratrancem a dalšími pěti lidmi žije v jednom malém pokoji nedaleké bytovky. Už na pohled z ní křičí chudoba. Je jedním z dětí, které od mala vědí, co je to žebrání, hlad, zima a samota. Často přichází do centra Casa prieteniei, které pomáhá dětem ze sociálně vyloučených rodin, unavený a hladový, přesto vždy s širokým úsměvem. Matka nemá dost peněz ani času, aby se mu věnovala. A tak Csabo hledá pohlazení a pozornost u pracovníků centra a ví, že svým úsměvem si každého získá. Neodejde také nikdy bez pořádné výslužky. I když je tu skoro nejmenší, dokáže sníst za dva.

Csabo si rád hraje, nejraději fotbal s kluky. Vrhá se proti svému soupeři, běží co mu síly stačí. Obehrává ho a získává míč. Dává gól! Ve tváři se mu opět objevuje mně známý úsměv. V tomto souboji zvítězil. Jak to asi dopadne v tom opravdovém životním souboji, který ho teprve čeká?


Monika Honzíková
květen 2012