CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Manželství katoličky Ludmily s muslimem

„Děvčata, dobře si rozmyslete, koho si berete za manžela, protože každý nemá takové štěstí jako já...“ Sedmašedesátiletá Ludmila Francovna právě skončila své vyprávění. Vyprávění o tom, jaké to je, když si katolička v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku vezme za muže muslima.

Rodiče Ludmily přišli do Baku jako velmi mladí lidé, tatínek pocházel ze Zakarpatí, maminka z Ruska. Ludmila tak vyrostla v islámském Ázerbájdžánu jako katolička. Být katolíkem v zemi, kde žijí převážně muslimové, je obtížné, nikoli však nemožné. Proto rodiče Ludmile radili, aby si za muže hledala katolíka. Ludmila byla připravena se tímto doporučením řídit. Tedy až do doby, než nastoupila na univerzitu. Díky několika náhodným okolnostem tu potkala osudového muže svého života - muslima.

Ludmila Francovna vzpomíná, že se do ní zamiloval na první pohled. Ázerbájdžánští muži mají ve zvyku si vzít tu ženu, která se jim zalíbí a na její souhlas se často neptají, určující je pro ně názor rodičů. Poměrně časté jsou i případy, kdy muži svou vyvolenou z důvodu nesouhlasu rodičů unesou.

Ludmila se mladíkovi vyhýbala, byla si jistá, že by s tímto svazkem rodiče v žádném případě nesouhlasili, také si uvědomovala, že manželství muslima a katoličky nemusí dopadnout dobře. Mladík ovšem na úhybné manévry nedbal a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby svou vyvolenou získal.

I přes nesouhlas rodičů Ludmilu Francovnu navštěvoval a ta nakonec jeho svodům podlehla. Během jedné společné procházky po Baku se najednou ocitli na úřadě, kde se tajně vzali. Ludmile bylo devatenáct a jejímu muži dvacet let.

Když se Ludmila vrátila domů a oznámila, že se vdala, rodiče ji vyhnali z domu. Novomanželé se tedy uchýlili k rodině mladíka, která se vztahem sice také nesouhlasila, ale mladý pár přijala. Teprve po narození dcery přijali rodiče Ludmilu Francovnu zpět.

Manželství vydrželo po celý život, byli k sobě navzájem tolerantní, laskaví, vnímaví, vždy pro sebe měli pochopení a každý z nich si udržel svou víru. Vskutku, islám a křesťanství spolu mohou žít v lásce a míru.


Iveta Majerová
duben 2012