CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Můj kámen nedává možnost, aby symbolizoval příběh pouze jednoho člověka. Je nalezený v čistotě karpatské říčky, má na obou stranách paralelně vytvořený kříž… Alexandr a Alexej. Potkala jsem je v rehabilitačním centru pro lidi, kteří se chtějí naučit žít se svou závislostí (záměrně se vyhýbám slovu ‚zbavit se‘). Tato komunita v ukrajinském Starokonstantinivu je jako uzavřený mikrosvět, kde se mohou schovat a najít nový smysl, když už je závislost dožene do kouta. Nemají kam jít. Nemají pro co žít. Neví, jak žít. Bez závislosti, s láskou. Mezi láskou a závislostí je tenká hranice…

Alexandr a Alexej mají jen málo zjevných věcí společných, přesto v jejich životech vnímám nejednu paralelu. Náš společně strávený čas byl kratší, než bychom chtěli. Ale byl to čas, kdy jsme naslouchali svým slovům i duším. Tito dva lidé nesou stejné poselství. Poselství čisté a upřímné pravdy. Alexandr skrze svou dětskou nevinnost. Alexej skrze těžce nalezenou pokoru.

Alexandr se narodil, kdy mámě bylo osmnáct let. Přešla tehdy na substituční metadon. Kvůli dítěti na čas přerušila užívání heroinu… Láska se přetahovala se závislostí, bylo to na hraně. Přesto se malý Alexandr už narodil závislý. Nejen na lásce matky, ale i na opiátech, které mu bez jeho přičinění kolovaly v krvi. Šrám na duši. Nesmazatelná stopa, za kterou ani za mák nemůže, avšak bude ho provázet do konce života. S otcem, také narkomanem, se Alexandr často nevídá. Máma má ale pro narkomany slabost. Říká, že v sobě mají zvláštní kouzlo. Podlehla mu i podruhé. Za několik měsíců bude mít Alexandr sourozence. Proto se rozhodla podstoupit rehabilitaci. Láska zase tahala za delší kus provazu. Ne na dlouho. Alexandrova máma předčasně ukončila rehabilitaci a po měsíci centrum i s Alexandrem opustili. Na Alexandrův upřímný úsměv a oči vyzařující naději však nezapomenu.

Alexej se narodil o mnoho let dříve. Dětství pod ochrannými křídly Sovětského svazu, který jeho vlastní křídla svazoval… Mládí v bouřlivých devadesátkách, kdy se Ukrajina rádoby demokratizovala. Dostali auta a hadry ze západu. Bude ale ještě chvíli trvat, než se mentalita obrátí v pravdu. I proto si Alexej vydobyl spravedlnost i štěstí po svém. Hledal lásku. Jediné, co nalezl v prachu ulice, byla závislost. Točil se v kruhu kriminality, drog a beznaděje. Na jeho pravé tváři je šrám. Nechce o něm mluvit. Větší šrám nosí Alexej na duši. Přesto si na nic nehraje. Mluví přímo, pravdivě, pokorně. Ze šrámu cítím bolest, z jeho duše víru a naději. Nezlomnou. Doufám.

Snad pravda a láska zvítězí nad závislostí!