CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Domeček čtrnáctiletého Hamida Rasulova v ázerbajdžánském Baku je malý jako dlaň. V jedné místnosti bydlí se svou maminkou, ve druhé se tísní starší sestra s manželem a dvěma malými dětmi, jednoroční holčičkou a šestiletým chlapcem s oční vadou. Do obou místností jejich skrovného domova ještě nedávno pršelo. Díky projektu Adopce na dálku se jej však podařilo opravit. A tak je i v tak malém prostoru dost místa na lásku, pochopení a vděčnost.

Otec od rodiny odešel, ale Hamidovi to nevadí, stejně všechny jen týral. Zbyla po něm trpká vzpomínka, dluhy a velká jizva na ruce Hamidovy matky po jednom z jeho útoků. Hamidova maminka je žena s nesmírně velkým srdcem. Je nezaměstnaná, ale nesedí s rukama v klíně. Přivydělává si úklidem, šitím či spravováním polštářů, zkrátka snaží se všemi možnými pomocnými pracemi vydělat trochu peněz a uživit svou rodinu. A ačkoli má někdy problém s tím málem, co si vydělá, sama přežít, najde si čas, aby pomáhala druhým. Spolupracuje s lidmi z programu Adopce na dálku, dává jim tipy na další rodiny a pomáhá mnohým chudým rodinám například s vyřizováním dokladů nebo péčí o děti.

I svého syna vychovává jako poslušného a dobrého člověka, neboť chudoba cti netratí. Malý Hamid pilně a pravidelně navštěvuje kurzy pro děti v centru Maryam, které funguje pod záštitou ázerbajdžánské katolické církve, učí se tu matematiku, ruštinu i angličtinu. Je nesmírně bystrý a šikovný a dělá obrovské pokroky. Když jsem jednou navštívila jeho rodinu spolu s místním novinářem, nemohl spustit oči z jeho kamery a profesionálního fotoaparátu. Stačilo mu ale pár minut a pochopil, jak tyto složité přístroje fungují a hned sám fotil a točil z našeho setkání krásné a zajímavé záznamy. Jiskry štěstí v jeho očích se nedaly přehlédnout. Ano, Hamid by určitě byl skvělý profesionální fotograf. Tahle šance, tak samozřejmá v našich evropských podmínkách, mu však dopřána nebude. Jeho život není jen bezstarostná zábava s kamarády, ale především starost o maminku, sestru a její děti. Hamidův osud je tvrdá práce, hlad, zima a strach z budoucnosti. Přesto je natolik okouzlující a plný naděje a nakažlivého optimismu, že se v jeho společnosti neubráníte úsměvu. Bylo by skvělé, kdyby tento malý chlapec dostal možnost žít lepší život a být vzdělaným člověkem. Schopnosti, touhu a odhodlání na to určitě má. Bohužel bez pomoci dobrých lidí a dostatku prostředků k obživě se jeho sny nemusí nikdy uskutečnit.

Rasulovci mohli díky penězům z projektu Adopce na dálku opravit svůj domeček a také pravidelně dostávají potravinové balíčky, oblečení a léky. Doufám a věřím, že se podaří nalézt další sponzory pro chod projektu Adopce na dálku a že díky tomu bude možno pomáhat i dalším rodinám a dětem v podobné životní situaci, jako je ta Hamidova. Po setkání s ním jsem pochopila a na vlastní kůži poznala, jak obrovský přínos a smysl má tato práce. Proto ve svém životě udělám maximum, abych se jí mohla i nadále věnovat.