CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Michal, zástupce smutné armády dětí z rozpadlých rodin

Každý rok se v České republice rozvádí kolem třiceti tisíc párů. Znamená to, že po čase se rozpadne každé druhé manželství. Po rozbitém vztahu zůstávají děti. Je jich už docela velká armáda – řada z nich zažila hádky a boje, které je budou pronásledovat do konce života, musela vypovídat před soudem a zpovídat se psychologům. Některé žijí s matkou, jiné s otcem, občas se rodiče domluví na střídavé péči. Všem ale bude v životě něco chybět. Jedním z této armády dětí je i devítiletý Michal ze Syrovic na Vysočině.

Rodina, do které se Michal před devíti lety narodil, byla dosti komplikovaná. Měl čtyři nevlastní sourozence, dvě si do nového svazku přivedla jeho maminka, dvě tatínek. Michal měl všechny moc rád. Tatínek mu věnoval každou volnou chvíli, ale maminku vídával málokdy. Často už jako pětiletý čekával na malé židličce před domem v chladnu zachumlaný do velkého kabátu, až se mu maminka vrátí v místní restaurace, kde byla zaměstnaná. Mnohokrát marně...

Životní etapu, která se nazývá dětstvím, asi u Michala takto idylicky nazvat nelze. Rodiče se záhy začali rozvádět, byl to proces nepříjemný, dlouhý a bolestný a Michal v něm hrál proti své vůli jednu z hlavních rolí. Do jeho životního příběhu začaly zasahovat organizace, které mají v popisu práce starat se o sociálně právní ochranu dětí.

Můj Mišken, jak mu říkám jen já, si ve společnosti obvykle zvykne držet se spíš v pozadí, ve škole je sice nenápadný, ale svědomitý. Má nezlomnou vůli, silnou osobnost a je vytrvalý. Když se pro něco rozhodne, nevzdá se toho. Dokáže se těšit z dobrého jídla i knížky. Nade vše miluje les a procházky v něm. A také svého tatínka, se kterým po rozvodu rodičů velmi rád zůstal. Já ale vím, že někde uvnitř skrývá zmatek a bolest z toho, čím musí procházet. Michalova maminka je už teď potřetí vdaná a znovu čeká s novým manželem rodinu. Ačkoli žije jen pár desítek kilometrů od Michalova domku, vidí se s ním jen občas o víkendech a nijak zvlášť se k němu nehlásí. A ačkoli by Michal svého tatínka za nic na světě neměnil, přesto se mu po mamince stýská. Zmatek ze zpřetrhaných vztahů se mu začíná vtiskávat do duše. Tak jako tisícům dalších dětí, jejichž smutnou armádu svým příběhem zastupuje.


Marcela Kovářová
říjen 2011