CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Frau Helga nikdy neopustila manžela, který ji nezná

Frau Helga sedí před svým manželem a v očích se jí lesknou slzy. Když ho chce pohladit, muž před dotekem nechápavě uhne. Na svou ženu se dívá jako na cizího člověka, který za ním přijel na návštěvu do domova pro seniory Maria Rast v německém Herfordu bůhví proč. Manželé mají téměř osmdesát let, dceru a milované vnouče. Většinu života prožili spolu. Muž paní Helgy však už o tom neví. Onemocněl těžkou demencí.

Paní Helga se vdávala mladá a brala si muže svých snů. Z velké lásky se jim záhy narodila dcera. Štěstí ale nemělo trvat dlouho. První příznaky demence jejímu manželovi diagnostikovali už po šesti letech od svatby. Onemocnění zatím nebylo tak vážné, aby nemohl dále pracovat jako úředník ve firmě v nedalekém městě. Také paní Helga zvládala práci i výchovu dcery a s pomocí rodiny a přátel i péči o muže. Když vypráví o častých společných automobilových výletech po Německu i okolních státech, oči jí radostně svítí. Každou chvíli si musela užívat, protože věděla, že brzy bude hůř.

Zdravotní stav manžela se skutečně neúprosně horšil. Na práci už nestačil. A onemocněla i paní Helga, pravou nohu ji paralyzovala cukrovka, nemohla pořádně chodit. Když manžel stále častěji odcházel z domu a pak nebyl schopen najít cestu zpět, už ho nemohla hledat. Zanedlouho to už nebylo možné ani s pomocí dcery. Manžel musel být umístěn do domova pro seniory Maria Rast v Herfordu. Po čase ho následovala i Helga.

V domově je paní Helga teprve chvíli. Nikoho tu při příjezdu neznala a s navazováním novým kontaktů to měla těžké – slyší pouze přes naslouchátko a i tak špatně rozumí a proto bývá často neklidná a nervózní. Neustávající bolest nemocné nohy ji připoutala na vozík. Na operaci, která by jí pomohla, je už příliš stará a nemocná. Frau Helga se na první pohled jeví nepřístupně, trochu odměřeně až chladně. Po čase ale zjistíte, že má velmi přátelské oči, jejichž pohledem se s každým ihned domluví. Když ji někdy ošetřuji, překvapí mě prudkým návalem citu a spontánně a nečekaně mě obejme kolem krku.

A teď spolu sedíme na návštěvě u jejího muže a zahaluje nás závoj smutku. Manžel se po všech těch společně prožitých letech dívá na svou ženu jako na cizího člověka a neprojevuje ani kousek citu. Helga ho pozoruje s bolestí v očích. Na rukou, které má složeny v klín, je vidět snubní prsten. Nesundala by ho ani za nic. A náhle mám zase já touhu vyskočit a obejmou paní Helgu. Silnou a statečnou ženu, která se celý život starala o svého nemocného muže a která ho uznává za svého manžela i v této beznadějné situaci.


Petra Janíková
listopad 2011