CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

"Je na čase odejít,"ozve se za mnou. A pak znovu: "Je na čase odejít..." Stojím na posledním schodu Dětského diagnostického ústavu na Svatém Kopečku u Olomouce a přemýšlím, jestli to ta malá holka s barevnými vlasy a křiklavým oblečením opravdu řekla dvakrát.

Andrea je teprve třináctiletá dívka, ve srovnámi se svými vrstevnicemi toho ale ví o životě mnohem více. Kouří, ví jako chutná alkohol i drogy, párkrát utekla z domu. Zkusila si už život v azylovém domě, diagnosťáku, v současné době je pasťáku. Na šikmou plochu se Andy dostala pod vlivem party, začala experimentovat s alkoholem a omamnými látkami, ve škole byla vulgární, arogantní, neuznávala autority. Občas nepřišla domů na noc. V diagnostickém ústavu to však není u dívek jejího věku nic neobvyklého.

Andrea je navenek sebevědomou holkou s vždy upraveným zevnějškem, ale stále se u ní střídají pocity lásky, žárlivosti a nenávisti. Přesto z ní vyzařuje kousek vnitřního dobra. Kdyby u sebe měla někoho, kdo by ji vždy vrátil na správnou cestu, mohla by z ní být krásná holka nejen na povrchu. Andy má stále velmi kamarádský vztah se svou maminkou, možná i proto, že jim zemřel tatínek. Snad to skýtá kousek naděje, že si někdy v budoucnu znovu několikrát hlasitě zopakuje onu kouzelnou větu: “Je na čase odejít”. A pak to opravdu udělá.