CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Miky z Valašského Meziříčí - chlapec, který neztratil radost

Tenhle dvacetiletý chlapec s delšími vlasy má neutuchající dobrou náladu, která kontrastuje se všemi trápeními a bolestmi, kterými už musel v životě projít. Miky má stále hlavu plnou plánů a snů. Touží dokončit střední školu, stát se elektrikářem a brázdit silnice silnou „nadupanou“ motorkou. Vcelku pokorný a pro mnohé snadno dosažitelný sen. Tedy pokud nejste tak jako Miky klientem nízkoprahového zařízení pro mládež ve Valašském Meziříčí.

Miky se narodil jako nejmladší dítě do rodiny násilnického otce alkoholika. Jako dítě musel často přihlížet tomu, jak opilý otec maminku bije. Malý Miky se netěšil ani do školy, která mu připadala nesnesitelná. Byl outsiderem třídy, ostatní ho neuznávali a ošklivě šikanovali. Mikyho drtily dva kameny a on nevěděl, jak se bránit.

Změna přišla ve chvíli, kdy se rodina přestěhovala do nového, i když nedostavěného domu. Miky začal chodit do nové školy. Také vyrostl a objevil v sobě sílu. Už se může bránit! A tak se postupem času z „usmrkance“ stal největší rváč třídy. Narazil na několik „borců“, kteří ho naučili, jak se poprat se světem, který je zlý a plný nelásky. Jak Miky sám přiznává, má ve svých pažích mnoho síly, což mu pomohlo si z lidí respekt doslova vymlátit.

Jenže tento způsob života přináší i mnoho zlého. Po základní škole se Miky dostal do začarovaného kruhu, neustále střídal školu a práci. V jedné škole vydržel pár týdnů, v jiné pouze pár dnů. Byl prostě rebel, který nechtěl být už nikdy nikým manipulován a šikanován. Volný čas zabíjel pitím, potloukáním se po ulicích nebo mixováním písniček jako Dj na nejrůznějších akcích. Finanční situace rodiny byla po celou dobu neúnosná, takže Miky stále někde pracoval, aby rodině alespoň trochu pomohl. Velkou ranou pro něho bylo, když jednoho dne nalezl doma svého otce mrtvého. Rodina neměla v tu dobu ani dostatek peněz, aby mu mohla vystrojit důstojný pohřeb.

V současné době je Miky již poněkolikáté v prvním ročníku stření školy. Žije jen se svou matkou a sestrou ve stále nezkolaudovaném domě. Vztahy s ostatními sourozenci nejsou příliš dobré. A přece jen se něco v jeho životě změnilo k lepšímu. Miky dospěl a snad i zmoudřel. Jasněji teď vidí kopance, kterých se dopustil a chce zodpovědně pokračovat ve správné cestě, na kterou právě nastoupil. Proto je pro mě opravdu statečným a silným mužem. Přes všechny životní problémy má neustále na tváři úsměv, je velice přátelský a dobře se s ním povídá. Zajisté si v sobě do konce svého života ponese nespočet šrámů, ale učí se s nimi žít.

Je úžasné, že má stále své sny a plány do budoucna. Nejsou nereálné a on sám dobře ví, že může své okolí už jen překvapovat. Třeba tím, že ho jednou uvidíme projíždět po silnici na nové „nadupané“ motorce s tím známým neutuchajícím úsměvem.


Tereza Michutová
listopad 2010