CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Můžete ho potkat v Olomouci, jak s brašnou na zádech roznáší reklamní letáky. Jsou na nich barevné obrázky luxusního zboží, krásně urostlé modelky nebo fotografie pohádkově exotických zemí. Život čtyřiatřicetiletého Pavla ovšem není ani exotický, ani pohádkový. Narodil se totiž s kombinovaným mentálním a tělesným i zrakovým postižením.

Pavel měl v životě smůlu hned několikrát. Když byl ještě malý, neexistovala totiž v Olomouci žádná speciální základní škola pro lidi s jeho postiženími. Ta nejbližší byla až v Ostravě – a tak musel Pavel pobývat v cizím městě na internátu daleko od svých rodičů a třech sourozenců. Ortel zdejších učitelů zněl po čase nekompromisně: Pavel je nevzdělatelný... Poté, co jsem se s ním potkala v kurzu aktivního sociálního učení, který pořádá občanské sdružení SPOLU Olomouc, si ale myslím, že se mýlili.

Pavel totiž normálně komunikuje s lidmi, dovede dát najevo svoje potřeby, umí číst, psát, počítat, perfektně se také orientuje ve městě. Asistenci potřebuje jen při chůzi ze schodů a při nastupování do tramvaje. Má sice vadu řeči, ale když ho požádáte, aby nesrozumitelnou větu řekl znovu, udělá to bez problémů. Dokonce ani není jako jeden z mála podobně postižených lidí zbaven způsobilosti k právním úkonům, chápe, co podepisuje a umí tedy rozeznat co je pro něj dobré a co špatné.

Pavel má velké herecké nadání a moc ho proto baví kroužek dramaťák, ve kterém hraje scénky se svými kamarády. Své herecké schopnosti ale uplatňuje také v kurzu aktivního sociálního učení, kde se nacvičuje zvládání různých modelových situací, jako například co dělat, když se ztratíte ve městě, jak si poradit při stolování v restauraci a podobně. Ale nejen to – Pavel, o němž kdysi učitelé tvrdili, že je nevzdělatelný, dnes dokonce navštěvuje i kroužek základů obsluhy osobního počítače.

Pavel je zkrátka velice chytrý, samostatný, přátelský, snaživý a hodný. Ano, tyto jeho skvělé vlastnosti, které umí rozvíjet navzdory všem svým postižením, možná nejsou tak fotogenické, aby se daly umístit do nepřirozeně barevných reklamních letáků na iluzi šťastného života, které tak rád roznáší po městě. Ale ani by se sem nehodily. Jsou totiž skutečné...