CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Obyčejně neobyčejný Eda z Lipan

Eduard Pumpa je obyčejně neobyčejný cigán, kterému v romské osadě Lipany na Slovensku nikdo neřekne jinak než Eda. Vypadá opravdu zajímavě, když v mikině s obrázkem skupiny Iron Maiden, v maskáčových kalhotách a s kloboukem na hlavě potahuje pod svým výrazným knírem z cigarety. Ani dlouhé vlasy, padající až na ramena, neskryjí velké jizvy na hlavě, památku na těžkou operaci hlavy.

Eda žije v Lipanech celý svůj téměř šedesátiletý život, tady se narodil a nejspíše tu i zemře. Jako jeden z mála zdejších Romů pracuje a chce pracovat. Možná je to tím, že je členem místní slavné rodiny Pumpů, známých v Lipanech svým kladným přístupem k práci.

I přesto, že má Eda chuť pracovat, se v jeho životě staly dvě události, které mu to znemožnily. Do revoluce v roce 1989 byl zaměstnaný u technických služeb v Lipanech. Podnik byl ale zrušen a Eda stejně jako desítky dalších lidí o práci přišel. Nové zaměstnání si pak pouze s ukončeným základním vzděláním nemohl dlouho najít. A když už se začala rýsovat nová šance v podobě aktivizační práce u místní radnice, objevili mu lékaři nádor na mozku. Eda musel podstoupit těžkou operaci hlavy a všichni už počítali s tím, že je s ním amen. Ale kdepak Eduard Pumpa! Ze všeho se jako zázrakem dostal a dnes už je opět zpátky a zdravý v Lipanech. Jenže znovu bez práce - ačkoli svou nemoc zdárně překonal, nikde už ho nechtěli ze strachu, že se potíže vrátí, znovu zaměstnat.

Nakonec měl ale přece jen štěstí. Když jednou navštívil místní romské komunitní centrum, podařilo se zdejším pracovníkům Edu i jeho manželku zaměstnat na aktivizační práce právě v tomto zařízení. Rodina Eduarda Pumpy si tak může pár měsíců před jeho odchodem do důchodu alespoň trochu finančně přilepšit.

A že má Eda rodinu skutečně velkou! A nejen to, Eda se o ni, na rozdíl od mnoha místních Romů, také vzorně stará. Se svou již neslyšící ženou Margitou má třináct dětí, dbají o to, aby chodily do školy, měly co jíst a co na sebe. S většinou dětí žijí dokonce společně v jedné domácnosti i přesto, že některé jsou už dospělé a mají své partnery. Pouze jednu dceru Eda z domu i se zetěm vyhnal, protože se ho pokusili okrást.

Eda ovšem není pouze vzorný andílek. Má totiž ještě jedno, v pořadí už čtrnácté dítě. A tady Eda příkladným tatínkem není, protože dítě je nemanželské a on se k němu nehlásí. Paradoxem ovšem je, že právě toto dítě je na tom ze všech jeho potomků relativně nejlépe. Vyrůstalo totiž v dětském domově a díky tomu vystudovalo střední odborné učiliště. Ostatní děti vlivem prostředí osady dokončí maximálně základní školu. Tak jako Eduard Pumpa, tak jako většina obyvatel osady, kteří zde v Lipanech žijí od narození do smrti své neobyčejné obyčejné životy.


Marek Adámek
listopad 2010